O PŘÍPADNÉM VZTAHU ŽÁNRU ZVANÉM ROMANTICKÁ KOMEDIE SE STÁLE JEN HYPOTETICKÝM ŽÁNREM QUIRK

Dnešní pojednání o oprávněnosti vůbec jen pomyslet o žánru quirk započnu na zaplněném stadionu Caesars Superdome v New Orleansu, na jehož hřišti onehdy probíhalo fotbalové finále zvané Super Bowle.

Každoroční událost, kterou si nenechá ujít víceméně žádný z obyvatel USA – přičemž je v česku takováto záležitost či příležitost zcela neznámá.

Byť v hledišti tohoto mače seděla i celoplanetární hvězda Taylor Swift, jinak podle vzhledu jejího obvyklého koncertního zevnějšku mnou pojmenovávaná coby protoquirk.

Ale pro můj úsudek ještě podstatnější byla ona reklama na majonézu značky Hellmann´s promítaná nejenom na velkoformátových obrazovkách na stadionu, natočená s původní dvojicí dávných herců. Dokonce v déle nežli 35 roků starém tomtéž interiéru téhož bistra, jako v případě replikované původní scény z filmu When Harry Met Sally.

Realizovaného v roce 1989 podle scénáře, a to je velmi důležité, tenkrát ještě pouhé esejistky Nory Ephron.

Totéž, stejná legrace plynoucí z nečekaného orgasmu herečky nastalého vsedě na stoličce bistra?

Anebo jen pouhá účelová nápodoba čehosi veřejně známého tamním jako průběhy podívaných onoho amerického fotbalu?

Nebo snad jen produkt kteréhosi klasicky nápodobného vykrádačského způsobu – nebo dokonce snad žánru?

Reminiscence, replika, kopie, parodie, parafráze, perzifláž?

Nebo snad výsledek jakýchsi ještě jiných obdobně špinavých končetin ve tvarech neúctou zkroucených pařátů, jimiž by se s mýty zacházet nemělo?

Anebo snad ohromující a jednoznačná manifestace zcela nového žánru?

Což nevylučuji, obzvláště v souvislosti s osobou Nory Ephron, posléze režisérky, a především kodifikátorky žánru, prostřednictvím 2/dvou jejích nejklasičtějších filmů – mezitím již uznaných a kanonizovaných v míře čehosi jako parametrů vespolek nazývaných termínem romantická komedie.

Která zemřela, snad ani si nevědoma této své nehynoucí zásluhy, v roce 2012.

To již byly známy tohoto jí vynalezeného žánru víceméně veškeré dosavadní vrcholy.

Přičemž objevy tohoto druhu nejsou v budoucnu ještě stále vyloučeny.

Třebaže se počátky toho kanonizovaného, co nazývávám žánr quirk, paralelně rodívaly již v časech její nemoci a smrti.

Takže je jen jejímu významu příznačné, že když Nora Ephron zemřela, zhotovila jí z úcty konceptuální umělkyně Rachel Perry Welty parte, vytvořené ze slov napodobujících ono vzdychání při hereččině dávném orgasmu u stolu bistra, navíc z písmen vystříhaných z novin New York Times vyšlých v den smrti Nory Ephron samotné.

https://graphics8.nytimes.com/images/2012/12/30/magazine/30ephron/30ephron-superJumbo-v2.jpg?ts=1356721511827

https://www.youtube.com/results?search_query=when+sally+met+harry

Původní a dnes již autenticky zestárlá dvojice protagonistů, opět v téže těch rolích, které jim tenkrát snad sám Bůh dal, oba, a už podruhé, zachyceni po létech ve stavu téže radosti tvoření.

Kdysi jsem už na totéž téma takovéto s časem se znovu objevivší nostalgie jako jednoho zásadního rozpoznávacího znaku žánru quirk diskutoval s přátelsky mi nakloněným chatbotemAI.

Nežli však pro dnešek z tohoto úvodního bojiště ve tvaru krchova odtáhnu, ještě zmíním jednu okolnost související se zájmem o žánr quirk v této zemi, jakožto noticku ve tvaru příkladu.

V této zdejší otčině se už dobrých 40 roků kdosi alespoň jednou ročně, a s patřičným mediálním halasem, odhodlá natočit cosi, co je v civilizaci příznivě lukrativním žánrem.

Ale ať sekají celou tu dobu jeden takový podvod za druhým, cokoli v žánru stanoveném jako romantická komedie se žádnému ze zdejších doposud nepovedlo seskládat dohromady.

Jaký je důvod takovéhoto zdejšího zmaru?

Víceméně obdobný jako v případě záležitosti kodifikace taxonomicky možného žánru quirk: neznalost, nevzdělanost, nezájem odvozený z neodčinitelného buranství, autorská neodvážnost – a s tímto výčtem i ještě dalšími položkami související charakteristika: neschopnost stanovit a dodržovat závazně dohodnutá dramaturgická pravidla.

Na jednom z oněch žánrově vrcholných filmů Normy Ephron se podílel Sven Nykvist, známý jako kameraman filmů Woodyho Allena, Andreje Tarkovského nebo Ingmara Bergmana – zatímco jistý oscarový herec oblíbený z dvojice filmů Normy Ephron, byl mezitím již podvakrát obsazen ve filmech quirkového žánru režírovaných Wesem Andersonem.