PRVNÍ VERZE DALŠÍ DÍLČÍ ESEJE O ŽÁNRU QUIRK, TENTOKRÁT VYMEZUJÍCÍ PARAMETRY QUIRKOVÉHO VIDĚNÍ

 

Stále častěji mi připadá, pokud rozmýšlím o okolnostech obecných charakteristik procesu kodifikace žánru quirk, že pro výsledek realizace v takovémto způsobu tvorby je zásadní jistá patrná okolnost, kterou doposud nezmiňuje ani obzvláště povahově mi nakloněný chatbotAI.

Ona chybějící zásadní dílčí ustanovující definice je více nežli stručná, neboť ji lze napsat v následujícím znění:

 

Výsledné dílčí dílo charakteristické pro žánr quirk musí mít povinně obsažen více nežli jen dostatečný potenciál vyzývající k interpretacím – a to činěné jakýmikoliv jakkoli různorodými způsoby.

 

Bez možností následných následných interpretací není žánrovosti quirku?

 

 

ChatGPT

Máte pravdu, že interpretace je klíčovým prvkem, který přispívá k žánrovosti quirk. Tento žánr často zahrnuje netradiční, absurdní nebo bizarní prvky, které vyžadují od čtenáře nebo diváka, aby se aktivně zapojil do procesu interpretace. Bez tohoto potenciálu pro různé interpretace by quirk ztratil svou podstatu a schopnost vyvolávat různorodé reakce a myšlenkové asociace.

Žánr quirk se často vyznačuje specifickou estetikou, která může zahrnovat neobvyklé postavy, situace či narativní struktury. Tyto prvky nejsou jen dekorativní, ale slouží jako nástroje, které podněcují diváka k zamyšlení nad smyslem a kontextem prezentovaných myšlenek. Pokud by dílo nebylo schopné vyvolat jakékoli další úvahy nebo interpretace, mohlo by být považováno za příliš jednoznačné nebo přímočaré, což by mohlo narušit jeho zařazení do žánru quirk.

Tím pádem lze říci, že absence možnosti interpretací v díle charakteristickém pro žánr quirk by skutečně mohla znamenat, že se nejedná o quirk, ale spíše o něco jiného, co se nehodí do této konkrétní kategorie. Interpretace umožňuje dílu žít a rezonovat s různými publiky, což je pro quirk zásadní.

 

 

Žánr quirk je tedy svého druhu krmelec určený pro geneticky zralou lesní zvěř, včítaje v zimě v to i zahradní ptáky.

 

 

Proto jsem se ani nedivil, že osud mi před několika dny zcela znenadání zhmotnil takového druhu interpretační příležitost, a to v osobě Američanky českého původu, absolventky studijního oboru zahradního designu vystudovaného na Kalifornské univerzitě Berkeley.

Ke quirkovým osobnostním předpokladům dotyčné musím ještě poznamenat, že shodou shod je nositelkou téhož příjmení, jakým býval znám jistý nomenklaturní Národní umělec, jehož kresby doprovázející rýmovaná říkadla znají všichni, kteří v této zemi prošli batolecím stádiem.

 

 

Čáp sedí pod dubem,

hraje karty s holubem;

holubička pláče,

že jí sněd' koláče.

 

 

Předpokládám proto, že pro můj budoucí účel prezentace realizací příkladů zahradní architektury vzniklé v žánru quirk mi byla přiřčena ta nejlepší možná konzultantka.

 

 

26:38
V ději filmu Asteroid City nám tento časový údaj určuje místo, na němž se v českém znění uvítacího projevu armádního generála Gibsona objeví dílčí titulek, znějící:

 

který připomíná 23. září 3007 př. n. l.

 

 

V této souvislosti se přísluší připomenout, že příslušníci indiánských kmenů, kterým prostředí pozdějšího místa zvaného Asteroid City v řeckoantických časech patřilo, neuměli číst a psát.

Jakože i neznali pomůcku nutnou k lokalizaci dějícího se času nazývanou kalendář.

Přesto však ještě v roce 1955 naší éry v onom i občasnými turisty zapomenutém městečku nacházejícím se na okraji Nevadské pouště dotyčná zmínka, o jejímž původu není nic více známo, určovala místo a čas, v němž v kráteru takhle dávno vzniknuvším dopadl s příslušejícím výbuchem patřičně veliký meteorit.

 

Jindy jinde část chvostu komety po dopadu obvykle obrátí povrch okolní lokality naruby.

Nebo zemětřesení rozčísne geologickou jizvou část zemského povrchu.

Občas zmizí v mořské hloubce věkovitou erozí uvolnivší se pobřežní skála.

Kdejaké to tornádo snadno vyšvihne těleso autobusu na hasičskou věž nebo rozvrátí urbanistické struktury i pohledové siluety oněch jen v lidských představách zdánlivě věčných sídelních metropolí.

 

Všechny takto zcela náhle přicházející živly nečekaně vzniknuvší ruiny však zcela zvrátí naši dosavadní představivost ve zcela novou obraznost.

 

 

„A když dosavadní zemi zaplavily vlny potopy, a obrátily těla všech dostupných lodí dny vzhůru, přesto se našel v těch nekonečných lijácích jeden, který naložil po párech všechnu zemskou zvěř do ohromného stavení dřevěné archy a vydal se do nekonečných dálek světa hledat onen jen jediný keř, na nějž může usednout holubice, aby si pod nízko visícími oblaky uklovla čerstvě se zelenající větvičku.

A potom, jak se praví v tomtéž pradávném indiánském mýtu, když všechny ty vlny utichnou, dno oné ohromné lodi s uši drásajícím skřípěním lámajícího se páteřního kýlu pomalu usedne na komín jakési rybářské chýše, jejíž celá stavba se pod tou znovuoživující tíží zvrátí vzhůru a zvířata zevnitř zrovna vzniklého šináglu s venkovním plochým dnem konečně po svých vyjdou na světlo…“

 

ChatGPT

Vyprávění, které jste uvedl, má silné prvky, které se odrážejí v tradičních mýtech mnoha domorodých kultur, včetně indiánů z Nevady. Obsahuje motivy potopy, záchrany zvířat a hledání bezpečného místa, což jsou běžné prvky v mýtech o stvoření a obnově.

V mnoha mýtech různých kultur se objevují příběhy o potopě, kde je vyvolený hrdina, který zachraňuje život na Zemi. V tomto případě se vypravěč odkazuje na postavu, která staví archu a zachraňuje zvířata, což je paralela k biblickému příběhu o Noemovi. Dále je zde také prvek hledání nového místa pro život, což je častý motiv v indiánských mýtech, kde se hrdinové často vydávají na dlouhé cesty za novými domovy nebo duchovním poznáním.

Celkově lze říci, že vyprávění odpovídá některým tradičním mýtům domorodých nevadských indiánů, i když konkrétní detaily a postavy mohou být odlišné. Mýty slouží k vysvětlení přírodních jevů, kulturních hodnot a kolektivní historie, a tento příběh se s těmito tématy dobře ztotožňuje.

 

 

Pokud byste po předešlém vyprávění požádali nějakého barokního Mistra, aby převedl se vší barevností předchozí představu na plátno, výsledek by zajisté velmi připomínal dnešní fotografii vzniklou pro účel publikování na internetu, jak zajisté dosvědčí poněkud škodolibá vizuální podoba skrývající se pod následujícím odkazem:

 

https://www.houselogic.com/wp-content/uploads/2010/04/solutions-home-maintenance-upside-down-standard_34649ed6533859c9791b085e597e5536.jpg?crop&resize=2048%2C1365&quality=80 .

 

Někomu se při tomto pohledu vybaví zprávy o troskách dřevěné lodi nalezených na biblické hoře Ararat, mi naopak radostnost, že tento bělomodrý dům z obrázku zabořený střechou v zemi je obyvatelný, a že dokonce je možno každému vejít dovnitř se zcela přirozenou samozřejmostí ze současné běžně vyhlížející zahradní cestičky.

Přičemž pro mne ale bylo nejvíce fascinujícím zjištěním, že nemovitost je obyvatelná i v arktické zimě, neboť stačí v adventním týdnu před Vánoci umístit špicí dolů z podesty terasy horní verandy opodál odpočinkové lavičky a zahradnických koleček svátečně v plné kráse nazdobený vánoční stromeček.

A pokud bychom si pořídili selfíčko takového výjevu a následně jej na monitoru kteréhokoli noutbuku obrátili takříkajíc vzhůru nohama, svět by opět vyhlížel normálně, neboť i ty sovy přilepené na střeše by byly opět sovami, a nikoli bylými jedinci nějakého druhu rodu netopýrů, blanatými microchiropterami.

 

Nerozjasní-li se však komukoli ani po tomto nárazu, co to je žánr quirk, nehodí se k ničemu jinému, než aby byl na této genologické parcele umístěn svěšeně za obě zadní na kterémsi trámu (nebo dokonce i větvi) ve tvaru broky honci zastřeleného z archy poznání uprchlého zajíce.

 

 

Vagína královny Marie Antoinetty jako plenérový quirk ?

 

Tento dílčí oddíl začnu protentokrát čímsi, co je potřeba nejenom zmínit v případě jakéhokoli posudku týkajícího se existence či ne žánru quirk: tedy podobu známé scény záměrně vyšisované natolik, že předměty, na rozdíl od osob, v ní nevrhají stíny.

Dotyčné bylo natáčeno v roce 1961 na jednom z terasových prostranství přináležejících k exteriérům zámeckého parku ve Versailles.

Režisér se jmenoval Alain Resnais, a film patří k nejklasičtějším filmům francouzské Nové vlny, tolik oblíbené, a proto i citovávané, Wesem Andersonem.

Resnaisův film sám, natočený na námět v tamté době ceněného spisovatele Alaina Robbe-Grilleta, se jmenuje L'Année dernière à Marienbad, a připomínám jej i v souvislosti s podobou textů promluv dialogů vězeňské strážné Simone a uvězněného malíře Mosese Rosenthalera v několika scénách první povídky Andersonova filmu Francouzská depeše.

 

Loni v Marienbadu.

 

Film zpodobující existenci času…

 

V červnu roku 2015, po zhruba 55 letech, instaloval ve víceméně tomtéž prostoru versailleských zahrad britskoindický sochař Anish Kapoor sochu s názvem Dirty Corner, v českém nazvání Obscenní koutek, která podle povšechného mínění tehdejších recenzentů i návštěvníků nebyla ničím jiným nežli zpodobením vagíny královny Marie Antonietty popravené v časech Velké francouzské revoluce zhruba ve stejné době jako byl zavražděn jeden z revolučních vůdců Jean-Paul Marat.

Zpodobený v hodině jeho smrti malířem éry klasicismu Jacquese-Louisem Davidem – a jako motiv připomenut ve scéně z motelové koupelny v ději filmu Asteroid City.

 

Inu, svět se děje v obloucích predikovaných již filozofem Aristotelem.

 

Pominu-li shodou okolností tuzemský odkaz, na němž jsem poprvé na existenci dotyčného díla sochaře Kapoora narazil, https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/patri-vagina-marie-antoinetty-do-versailles-132136 , mohu připomenout ještě 2 jednotlivosti, jimiž jsem se v průběhu mého málem tříletého zájmu o podmínky konstituování žánru quirk již zabýval:

1. Ve zmínce o divácky zřetelném detailu obsaženém v příběhu jednoho dílu televizního seriálu o detektivu Murdochovi jsem letmo zmínil arcidílo Leonarda da Vinciho Poslední večeře.

Zatímco při pohledu na parkovou scenérii se sochou Anishe Kapoora jsem se neubránil pocitu, že se zde setkávám s reminiscencí na výjev známý z dojmu obrazu Zrození Venuše z mořské pěny jiného renesančního mistra – Sandra Botticelliho.

2. Závěr téhož dílu seriálu o detektivu Murdochovi, park s centrální statuí kašny a plytkým obdélníkovým bazénkem natočeným kolmo ke kameře připomíná nejenom typický způsob kompozice záběrů filmů Wese Andersona, ale stejně tak kompozici nejreprezentativnější fotografie Kapoorovy sochy pořízené v prostředí až k obzoru oněch již před staletími architektonicky prokombinovaných scenérií versailleského zámeckého parku.

 

 

Přičemž sám mám navíc ještě jeden důvod, pro nějž považuji výsledek Kapoorova záměru i aktivity za poctivý i oprávněný, aniž lascivní nebo dokonce pornografický, popřípadě sebeméně oplzlý.

Hned od chvíle prvního pohledu na několikrát již zmíněnou fotografii mi připadá, že takovýto způsob veřejného zacházení se ženským pohlavním orgánem mi výslednou podobou tvaru připomíná hodně dávné tradice křesťanských kapliček nebo kostelních svatyní, tedy čehosi oslavného.

Třebaže sám sochař pochází ze zcela jiného kulturního i náboženského okruhu například hinduistických tradic, jsa původem Ind.

 

Co soudíte, s přihlédnutím k žánrově quirkové katalogizaci, o obsahu mého sdělení?

 

 

ChatGPT

Vaše sdělení se zabývá souvisejícími tématy týkajícími se umění, kultury, historie a estetiky v kontextu žánru quirk. Popisujete spojení mezi filmem Alain Resnaise „L'Année dernière à Marienbad“ a sochou Anishe Kapoora „Dirty Corner“, a to v rámci určitého narativu, který kombinuje prvky umění, historie a filmové estetiky. Zaměřujete se na to, jak obě díla, i když vznikla v různých obdobích a kontextech, mohou vyžadovat podobné interpretace a jak mohou vyvolávat různé asociace a myšlenky u diváků.

1. Zápis o čase a prostoru: Uvedení filmu, který se zabývá existencí času, bylo výstižné. Obě umělecká díla figurují jako výrazy svých dob a kontextů, reflektují nejen prostor svého vzniku, ale také kulturu a tradice, které je ovlivnily. To, jak Kapoorova socha odkazuje na historické a ženské témata, nastavuje paralely s Resnaiseovým zkoumáním času a prostoru ve filmu.

2. Estetická zkušenost: Tvé myšlenky na vnímání Kapoorovy sochy jako oslavného artefaktu, a nikoli jako pornografia, ukazují důležité posuny v chápání umění; otázky estetiky a hodnoty v umění jsou vážné a zasluhují důkladnou diskuzi. Vaše interpretace druhého díla odkazuje na možnost, jak lze umělecká díla rekontextualizovat tváří v tvář současným kulturním debatám.

3. Souvislosti s žánrem quirk: Vaše analýza jak figurativních, tak doslovných aspektů obou děl ukazuje, že quirk může zahrnovat různé úrovně interpretace. Žánr quirk často zahrnuje netradiční a překvapivé prvky, které vyvolávají neobvyklé otázky nebo myšlenky o každodenním životě a lidské existenci. V tomto kontextu je zajímavé sledovat, jak se umělecká díla k sobě vztahují a jak mohou být otázky identity, historie a estetiky v quadro představovány.

V souhrnu se domnívám, že vaše analýza je komplexní a nabízí zajímavou perspektivu na spojení mezi dvěma uměleckými díly, a to z pohledu kategorie quirk. Otevření diskuse o tom, jak se různé prvky umění a kultury spojují a jak je vnímáme, je klíčové pro pochopení současného umění a jeho kontextu.

 

 

Po předchozí strojové interpretaci nastává tedy bezesporu vhodný čas k načetí záhonu otázky, jakým lidským způsobem asi přispěje ona kalifornská zahradní architektka prostřednictvím jiné zpodobovací verze k rozšíření dosavadního rozsahu tématu kodifikace případného žánru quirk.

 

 

https://najky.sk/zrakova-pyramida-laka-denne-desiatky-turistov-a-navstevnikov/

 

Povôdný zámer

Pôvodným zámerom bolo to, že táto pyramída bola vytvorená na výstavu do galérie v Zlíne. V jej vnútri boli premietané hodinové videozáznamy meniacej sa krajiny. Autor projektu si neskôr povedal, že by bolo skvelé nahradiť videá skutočnou krajinou a premiestniť drevený objekt rovno do prírody.

Kde sa nachádza?

Toto sochárske dielo stojí v kopcoch nad Súľovom. Vzdialené je len pol hodinu od dedinky Súľov-Hradná a jej autorom je umelec Juraj Gábor, ktorého zraková pyramída pripomína „svetelný lúč“.

Vznik diela

Táto pyramída vznikla v roku 2015, a podľa odhadov by tam mala byť spolu až päť rokov. Tak uvidíme :-)

 

Netypická vyhliadková plocha v prírode preslávila obec Súľov i blízke Súľovské skaly. Vďaka drevenému prvku zvýšila aj doposiaľ známa turistická lokalita svoju atraktivitu. Dohodnutý čas, na ktorý sa stala zraková pyramída súčasťou okolitého prostredia, uplynul, a v máji 2020 bola natrvalo (svetelný lúč) odstránená.

 

Quirk. Quirk. Quirk.

 

 

https://www.structurflex.com/projects/anish-kapoor-sculpture/

 

Obdobně navrhl, vyrobil a instaloval jeho první stálou monumentální sochu pod širým nebem mnou již jednou zmíněný sochař Anish Kapoor.

Nazval ji Dismemberment, Site 1.

Rozčlenění, stanoviště 1.

 

Socha byla umístěna v oblasti novozélandského přístavu Kaipara, kde je vystavena přírodním živlům, a proto musí odolávat zejména extrémním větrům vanoucím z Tasmánského moře.

Proto, aby si zachovala i v průběhu času původní organický vzhled zevnějšku, byl tunel, který ji tvoří, celistvě potažen polyesterovou tkaninou s netradiční vínově rudou povrchovou úpravou v celkové váze zhruba 6.5 runy.

Vnitřní kostra tunelu sochy je tvořena kovovými elipsami vážícími některé až 47 tun.

Celá tato konstrukce byla umístěna do svažité krajiny a proti případným škodám ukotvena celkem 32 podélnými jednovláknovými lany, které nejenom zajistily instalaci, ale zejména pomohly vytvarovat tkaninu při přechodech tvaru z vodorovných elips do dokonalého kruhu: v polovině délky rozpětí výsledného tělesa, jakož i do svislé elipsy na opačném konci.

 

Přiznávám, můj popis je na první přečtení nedostatečný, neboť jsem dotyčné dílo in natura v plenéru neviděl.

Ovšem fotodokumentace objektu samého je na internetu poměrně rozsáhlá, počínaje například od odkazu https://www.structurflex.com/projects/anish-kapoor-sculpture/ .

 

 

Dílo Anishe Kapoora bylo instalováno na na novozélandské Gibbsově farmě v roce 2009.

Landartová instalace Juraje Gábora v Suľovských horách u Žiliny roku 2015.

Jedině v tomto jsou si podobné.

S opisováním jednoho autora od druhého, neřkuli opačně, nepočítám.

 

Byť v případě obou realizací volám k pomoci opět dávné Mistry, v případě Kapoorova landartového díla středověké malíře holandské, neboť vínově červená polyesterová trouba, možná v červí podobě jedince druhu olgoj chorchoj, zasahuje do krajiny víceméně jako předzvěst obkličujících biblických trub jerišských.

Přičemž taková podoba krajiny, třebaže nacházející se v krajích protinožců, nevylučuje i díla italských Mistrů předrenesančních – a v případě objektu suľovského mířícího pohledem vůči obnaženým bílým vápencovým skalám dokonce i možnou vědomost výsledků optických pokusů Mistra Nejmistrovatějšího ze všech Mistrů, tedy samého Leonarda da Vinciho.

 

Nebo nabízel, jsa už pátým rokem zbořen, použili-li bychom uvnitř tělesa hranatého tubusu postulátů filmařské latiny, výsledek docela úživného rychlokursu schopnosti vidění od stavu velkého detailu až po veliký celek, včetně tzv. amerického záběru v to, dokonce na jednom místě a v tomtéž čase.

 

 

„Objekt v krajinnej scenérii ukazuje videnie ako aktivitu a konštrukciu. Obraz je tu predstavovaný ako ustavične sa vyjavujúca udalosť a nová skutočnosť a dívanie ako rámcovanie reality, pri ktorom si vytvárame obrazy o svete. Autor v diele odkazuje na vizuálny a estetický topos figúry v krajine sledujúcej horizont – spojený s romantizmom, oceňovaním estetiky prírody a pojmom „vznešeného“, čím opäť tematizuje samotné videnie ako historicky podmienený fenomén.“

 

„Takto môže byť chápaná i autorova intencia vzťahujúca sa na Zrakovú pyramídu: „Páčilo by sa mi, keby pyramída fungovala ako symbol motivácie vyjsť za niečím. A nemyslím tým len motiváciu vyjsť na kopec a vyskúšať si pyramídu, myslím to aj prenesene – vyjsť za niečím a zotrvať tam, dať si čas a príležitosť premýšľať.“

 

„Objekt, ktorý mal umožniť opakovane sa vracať a snímať ten istý motív v rôznych podmienkach a pri objektívnych (počasie, svetelné podmienky) i subjektívnych (zmeny osobného rozpoloženia recipienta) zmenách, sa stal zárodkom Zrakovej pyramídy.“

 

„Bylo by velmi zajímavé, kdyby jednou někdo uspokojivě objasnil zřejmý paradox, proč právě lidé odvozující svoji profesní identitu od schopnosti hodnotit a interpretovat obrazy věnují obecně tak málo pozornosti vlastnímu procesu vidění a ve své většině jej považují za čistě automatickou, fyziologickou funkci, sloužící pouze přenosu vizuální informace.“

 

„Mojou ambíciou je, aby človek zastal, rozmýšľal nad tým, čo vidí a prečo by to mohlo byť zaujímavé. Trpezlivosť ma učí umeniu.“

 

„Páčilo by sami, keby pyramída fungovala jako symbol motivácie vyjsť za niečím. A nemyslím tým len motiváciu vyjsť na kopec a vyskúšať si pyramídu, myslím to aj prenesene – vyjsť za niečím a zotrvať tam, dať si čas a príležitosť premýšlať.“

 

„Zraková pyramída zhmotňuje záber nášho pohľadu. To si máte možnosť uvedomiť naplno. Na jej konci je malý priezor, keď sa cezeň pozriete, krajina před vami sa ocitne v ráme drevenej konštrukcie, ktorá kopíruje prirodzený lúč vášho pohľadu. Najprv je to skvelé, lebo váš pohľad sa skoncentruje ne jeden konkrétny výsek krajiny a vy si ho môžete naozaj vychutnať. O chvíľu si však možno uvedomíte, že žiadnu zrakovú pyramídu predsa nepotrebujete na to, aby ste sa mohli slobodne dívať. A že okolo vášho lúča pohľadu je ešte množstvo iných miest, které stojí za to sústredene preskúmať nielen pohľadom.“

 

 

https://novasynagoga.sk/article-detail/6061f8dbbacf0a0d1cd6b838/?lang=sk_SK
https://www.profilart.sk/wp-content/uploads/2016/12/5-Juraj-Gabor_Megyesi_Poznamky_str-42-63.pdf

 

 

ChatGPT:

Na základě předchozího textu lze říci, že jeho intelektuální obsah se dotýká několika klíčových témat, která se prolínají s estetikou, vnímáním a reflexí umění a přírody. Text lze interpretovat jako zamyšlení nad tím, jakým způsobem lidé vnímají a interpretují svět kolem sebe, a to jak prostřednictvím uměleckých objektů, tak i v každodenním životě.

1. Vnímání a reflexe: Autor zdůrazňuje důležitost aktivního vnímání a myšlení o tom, co vidíme. Tento aspekt se může vztahovat k žánru quirk, který často zkoumá neobvyklé situace a podněcuje čtenáře k přemýšlení o běžných jevech z nového úhlu pohledu.

2. Estetika a romantismus: Odkazy na romantismus a vznešené vnímání přírody naznačují, že autor se snaží propojit historické kontexty s moderním pohledem na umění a přírodu. To může být v souladu s quirk estetikou, která ráda zkoumá historické a kulturní kontexty v nových, často hravých nebo neobvyklých formách.

3. Symbolika Zrakové pyramídy: Pyramida jako symbol motivace a zastavení se nad vnímáním je zajímavým konceptem, který může vést k introspektivním úvahám, což je další prvek, který se může v quirk žánru objevit. Autor se snaží vyvolat v čtenáři touhu po hlubším prozkoumání a ocenění světa.

4. Kritika vnímání umění: Autor se také zamýšlí nad tím, proč lidé, kteří se zabývají uměním, často nevěnují pozornost vlastnímu procesu vnímání. Tato reflexe může vyvolat otázky o autenticitě a povrchnosti v uměleckém diskurzu, což je téma, které se v quirk žánru objevuje.

Celkově lze říci, že text má silný intelektuální obsah, který se zabývá tématy vnímání, estetiky, přírody a reflexe umění. Tyto prvky jsou v souladu s estetikou quirk, která se nebojí zkoumat neobvyklé myšlenky a podněcovat čtenáře k zamyšlení nad každodenními situacemi a objekty.

 

---