Margita

Zabušil jsem na oprýskané, dřevěné dveře, zvonek tam žádný nebyl. 

No jistě, otevřela mi stará známá Margita, prostá žena, ale v úplně jiném smyslu než Němcové babička. 

"To dete zase na kontrolu, jo? Zas dete kontrolovat, jestli nepodvadim, jo?"

"No ty mi čteš myšlenky, Margito," odpověděl jsem.

"Ale ja neumim čist," řekla Margita bezelstně. 

"No nic," věděl jsem, že nemá smysl cokoliv vysvětlovat. Každopádně budu ostrý. 

"Tak milá dámo, mám tady hlášení, že kromě dávek si opatřuješ finance ještě poskytováním jistých, řekněme fyzických služeb. Prostě že děláš prostitutku. Jestli je to pravda, tak o ty dávky přijdeš, s tím počítej." 

"Ja ale neumim počitat." Margita byla opravdu prostá žena. Takovým těžko něco vysvětlovat. Snad zkusit ještě přitvrdit, to by mohlo pomoci.

"A jestli se zjistí, že když jsi to dělala, tak u toho byly i tvoje děti, tak půjdeš k soudu, to si piš!"