Proč?

Proč?

Písmák usíná, snad už spí?

Copak nikdo tady nevidí,

že výdech vždy následuje vdech?

a byť dáno není v pravidlech,

že právo bytí neřídí se řádem,

že písmák byl a bude a tím pádem

kdo jak vidí jeho bytí?

Že dnes slunce nezasvítí?

a už vůbec pro osamělé kvítí?

Však ptám se, pane:

Proč?

Proč trhat psaní nenapsané,

proč spílat kurvo mladé panně?

Proč rušit řádky bez významu, 

řezat obraz, jež není v rámu?

Proč bořit hrad co nemá věží?

Proč bodat koní bez otěží?

Proč zoufat z mrtvých dívek lící?

a z věřících dělat nevěřící?

Proč neuchovat krátká přání,

aspoň krátká povídání?

Zde na Písmáku žijí v sobě

včera i dnes, no v každé době.

Neberete nám možnost bytí

přec lačného tu vždycky sytí

pár veršů, možná volná slova

v nichž autor vyšší smysl schová

a chytří v tomto smysl vidí

a hloupí také, byť se stydí.

Dejte lidem prostor k řádu

oluladný či bez ouladu,

ať píší tihle zvláštní bozi

protože bez toho hrozí

anarchie slova.

Proč?

Ptám se jen tak, bez přípravy,

aniž bych chtěl hájit davy,

máte právo vidět svoje

ne tak právo brát to moje.

Nechte Písmákům svou víru

a s papírem či bez papíru

ať píší svoje řádky tklivé

na Písmáku navždy živé

pro naše děti či jejich děti

jež budou naše přes staletí.

Až jednou přijdou k internetu, 

dostanou z něj krásnou větu:

Byli jsme tu, však doba nová

my, Písmáci, mistři slova

ležíme tu mrtví, sami

však naše verše leží s námi

My, Písmáci, mrtví bozi

Zmar kapitalismu!

Nás zmar neohrozí!

Byli jsme a navždy budem

i na tomto světě duchem chudém

chudém slovem, chudém vizí

světu jež je můza cizí.

Počkáme tu tajně, skrytě

nezajdeme na oubytě,

vytrvámě s vámi věčně

bez ohedu na váš názor.

Potřebujete nás.

Proč?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---