Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHebké ruce básníkovy
Autor
Josephina
Ivan Blatný
si neopomněl do exilu
vzít krémy na ruce
ty se nešpiní fyzickou prací
éterické verše se píšou
hebkou pěstěnou rukou
13 názorů
géčko,
Ivan Blatný byl tzv. "absolutní básník". To znamená, že po většinu svého života nedělal nic jiného, než že psal v psychiatrické léčebně básně. Často střídal české verše s anglickými verši. Kdysi jsem ho četla hlavně proto, že psával o Brnu, kde jsem nějakou dobu žila i já. Mně se ale nikdy nepoštěstilo stát se "absolutní básnířkou". Mezi psaním veršů jsem velmi často musela i žít.
Aby nezůstalo jen u skleníkových květin . A kniha o Ivanu Blatném Básník (Román o Ivanu Blatném)
Josephino,
kdo se chce v zahraničí uplatnit, musí být odolný a mít velmi dravou povahu, třeba jako Miloš Forman. Musí jít tvrdě za svým úspěchem. Na to drtivá většina lidí nemá. Básník nebo spisovatel musí navíc perfektně zvládnou cizí jazyk, třeba jako Milan Kundera. Za to ale takový člověk zpravidla zaplatí tím, že se odcizí vlastnímu národu. Blatný byl, bohužel, jen taková skleníková květinka.
Exil pro něj aktem zoufalství nejspíš byl. Ale snad doufal, že Angličani jeho slávu jako básníka ocení a bude žít důstojně. Nakonec si ale sám musel vybojovat zázemí v blázinci, už bez krémů.
Tak proto se mi nedaří napsat éterické verše... opičíma prackama?!... ;-)
Jsou různí básníci. Ti bělorucí, kteří si berou s sebou do exilu krémy, i ti na opačném konci spektra fascinovaní rozbrázděnýma mozolnatýma rukama starých dělníků jako S. K. Neumann:
...ruce starých dělníků
v slabosti ještě dost silné
aby nabrosily srp
aby podaly vědro
aby přibily hřebík pro obraz Leninův
v odpočinku ještě neposedné
aby uvařily kávu vnoučatům
ruce šmátrající
po tom co jest
na nic nezapomínající
z toho co bylo...
Jestli si vzpomínám dobře, tak byl zrovna v Anglii, když tady komunisti zařídili Vítězný únor. A on život člověka živícího se jazykem bez znalosti angličtiny, no nic moc. Proto taky později ten blázinec. Spíš bych viděl exil jako akt zoufalství než idealizaci emigrace.
Mnozí si vše před emigrací idealizují, byl snílek ... na krémy v blázinci nejspíš pak zapomněl, poezie s ním ale vytrvala, i Frances ... ale zaujalo mě to, v Brně bylo blaze ...
galax - asi ti vypadlo s Frances..
...ty krémy na ruce - to mi nějak nesedí - jeho prsty byly téměř černé od cigaret, jsem někde četla.
...ale psal krásně