Dvě bílé židle

@Umbratica: Nedávno jsem se díval na nějaké záběry z lovu kočky rybářské, ale naživo jsem to tedy ještě neviděl (ale není divu, kromě vysychajících struh tady žádné podobné loviště stejně není). Co mi to ale připomnělo, jedna z koček - černá - strašně ráda za deště loví žížaly - moc jí tedy nechutnají, ale hrdě své úlovky nosí před dveře :-)

hototo,

když mají kočky stálý přísun žrádla, většinou zleniví a nic neloví. (Za mé babičky dostávaly kočky jen misku kozího mléka a to bylo mrtvých myší na schodech před domovními dveřmi!) Najdou se ale i kočičí jedinci, kteří loví, protože je to baví. A některé kočky se dokonce naučí lovit ryby. Sousedův kocour mi vylovil prakticky všechny ryby v jezírku. Asi čtyřicet ryb. Za některé ty kapry koi jsem dala docela dost peněz. Pak ten kocour najednou zmizel. Patrně začal lovit i pstruhy v rybníku místního milionáře a to už bylo moc. (...)

Díky za návštěvy!

Zeanddrich:  Jo, bylo z předjaří, ale těch pár nocí to vypadalo spíš jako chladnější srpen - takže jsem dvě skládací židličky motivačně oprášil a vytáhnul... Ale už jsou zase schované :-)

Gora, Umbratica: Díky za tematické variace! U nás měl hrdličku pravděpodobně na svědomí  některý z kocourů, ale křídla nechal ležet. Mám pocit že kočky mají ptáky spíš jako takovou občasnou trofej, když není zbytí, ale chutnají jim daleko víc myši a hraboši. Peříčky se dusí.

Tip za první a třetí h.

K druhému poznámka: v zimě u nás bývá navíc dost krahujců ze severu a takových hromádek většinou kosího peří nacházíme na zahradě dost.

K prvnímu haiku variace:

Nezapomínám -

Pod oknem v záři luny

dvě bílé židle

Číslo jedna (snad pro to, že klidně by mohla být i z léta? :) ) ((nesnáším předjaří :), v jistém smyslu... :) ))

Povedené... všechna mají něco do sebe.

Na podobné téma prostředního haiku jsem napsala básničku - je to už déle...Krásné Údolí