V korunách

Ale prosím tě

vždyť o nic nejde

co po tobě zůstane?

Kdo si na tebe za sto let vzpomene?

Až lidé co jsi potkal vymřou

a květiny které jsi zasadil uvadnou

a zdi které jsi postavil ohlodá čas

Chceš věřit v zázraky?

Lhát sám sobě?

Je to jen dvouštěrbinový experiment

jako vyplašené hejno vran

jen simulace citů 

vesmír který zkoumá sám sebe

Zapomeň na oběti předků

na jejich bohy

zapomeň na své narozeniny

zapomeň na svou smrt

hltej to, jako by to mělo být naposledy

nebo jen jednou jedinkrát

a možná si pak řekneš:

Ta pouť za ten lístek stála

a možná taky ne

Tak jako tak

je to všem jedno

tak jen do toho

nemáš co ztratit

a ještě méně máš času

Ty jsi ale cynický pozér

vždyť stejně věříš na lásku

to jo

to věřím

přichází za svítání

když se slunce prodírá korunami stromů