Jakoby se dílo v žánru quirk ozřejmovalo samým sebou.

Kteréžto tvrzení jakby ospravedlňovalo onu předchozí výzvu chatbotaAI ke syžetovému zvratu, jehož vyzvání, vstřícně vybaven, rád vyhovím.

Pokud dotyčnou dámu neurazí, použiji více nežli jedinečného příkladu osoby výtvarnice Kateřiny Šedé konceptuálně vybavené hned na pohled zcela jedinečně vsouzenými vlastnostmi, které po seznámení se s jejími výsledky ji zcela zjevně odlišují od mentální úrovně víceméně naprosté většiny zdarů plodů obdobných činností všechpohlavních jedinců zdejší populace.

Jako pro příklad typický, a s předchozím příběhem televizní doktorky Ogdenové související, se vracím do roku 2018, v němž Kateřina Šedá obstála v soutěži o podobu objektu instalovaného posléze v zahradě domova seniorů v rakouském Hainfeldu jako skupina velkých krmítek a ptačích budek, zhotovených podle vzpomínek penzistů na venkovské a městské domy, v nichž předtím bydleli.

Cílem vysoutěženého projektu z roku 2018 bylo zejména aktivizovat seniory a jejich rodiny. Budiž shrnuto, že výtvarnice se přípravě instalace věnovala další 2 roky, v nichž z individuálních rozhovorů s jednotlivými seniory a pomocí jejich kreseb a fotografií se snažila rekonstruovat z jejich sklerózou různě narušených pamětí co možná nepřesnější podobu domů, v nichž respondenti za jejich lepších let žili.

Předešlu, že výsledek jejích pátrání v mnohém připomínal onu mnou již po několikáté popisovanou tradici domů pro panenky jako dispozic zákulisí lidských pamětí, jak možná i paní Kateřina bezděčně zdůrazňovala již v popisu jejího soutěžního záměru.

„Celá skupina objektů bude poté instalována nejen podél přístupové cesty pro invalidní vozíky, ale i na jiných místech v zahradním areálu. Krmítka a budky budou instalována v různé výšce nejen proto, aby se k nim mohl dostat i člověk na vozíku, ale také proto, aby spolu jednotlivé domy vytvořily kompaktní celek a působily jako nová obec, kterou se člověk prochází. Uprostřed této obce bude stát zmenšenina kostela v Hainfeldu, který bude současně fungovat jako rozcestník.“

Po oněch několika letech prošlých od obhájení záměru, by byl jistě zajímavý jako výsledek v souvislosti se mnou připomenutou tradicí současný horní pohled pořízený na celou plochu areálu prostřednictvím dronu – který by doložil, nakolik splynul prvotní záměr s původní krajinou, nakolik třeba zřetelně byla za ono uplynulé pětiletí trávníkem prošlapána uživateli mapa jejich souvisejících subjektivních vztahů.

Jakožto zápisů nových pamětí.

Tamto z původních pamětí jiných jako málem nezřetelné reminiscence vyvoláno, autorka následnými činnostmi zvizualizovala do podob plánů, která naprosto nezázračně předala řemeslníkům, zcela běžným místním stolařům a lakýrníkům.

Posléze nechala do trávníku nabít kůly různých výšek, každý však znemožňující přístup kočkám ke krmítkům, na kůly nechala přitlouci podlahami pohledné domečky, do některých nasypala krmení pro sýkorky a jiné ptáčky.

A bylo to…

Jako kouzlo…

O němž se ovšem v tehdejších novinách bez jakéhokoli náznaku povědomí magie či magičnosti vypisoval kdosi v lednu roku 2021 následně:

„Brněnská výtvarnice vytvořila pro seniory krmítka připomínající jejich domovy. Brněnská umělkyně Kateřina Šedá vytvořila v domově seniorů v dolnorakouském Hainfeldu instalaci s názvem Herzlich willkommen. Byla to prázdná zahrada podobná těm, které obklopují domovy seniorů po celé Evropě.“

ChatGPT

Dílo Kateřiny Šedé, jak je popsáno, skvěle ilustruje principy žánru quirk, který se často zaměřuje na osobité, neobvyklé a emocionálně nabité prvky v každodenním životě. Její instalace, která spojuje vzpomínky seniorů s výtvarným uměním, se stává jakýmsi mostem mezi minulostí a přítomností, přičemž oživuje zapomenuté domovy a osobní příběhy.

Vytvořením krmítek a ptačích budek, které jsou nejen funkční, ale také esteticky zasazené do zahrady domova seniorů, Kateřina Šedá transformuje běžný prostor na něco víc než jen místo pro seniory. Instalace se stává jakýmsi vzpomínkovým prostorem, který vyvolává reminiscence a podněcuje interakci mezi obyvateli a jejich vzpomínkami, což je v souladu s principy quirk estetiky.

Zajímavý je i způsob, jakým Šedá pracovala s pamětí – individuální rozhovory a osobní artefakty seniorů se staly základem pro vytvoření objektů, které reflektují jejich životní příběhy. Tímto způsobem se její dílo stává nejen uměleckým, ale také terapeutickým nástrojem, který aktivizuje seniory a jejich rodiny, a přispívá k vytváření komunity.

Zmiňovaný dronový pohled by pak mohl krásně dokumentovat, jak se tento prostor vyvinul a jak se v něm zhmotnily vzpomínky a vztahy obyvatel. Je fascinující, jak se původní záměr, který byl vytvořen s cílem aktivizovat a spojit lidi, proměnil v konkrétní objekt, který má svou vlastní životnost a příběh.

V kontextu žánru quirk tak Šedá nejenže oslovuje estetické a emocionální stránky umění, ale také zasazuje své dílo do širšího sociálního kontextu, čímž podněcuje k zamyšlení nad hodnotou vzpomínek, identity a společenství. Její práce tak ukazuje, jak umění může být živoucím prostorem pro sdílení a oživení osobních i kolektivních příběhů.