KAPITOLA DALŠÍCH POZNÁMEK SOUVISEJÍCÍCH S TÉMATEM ŽÁNR QUIRK

 

Vy: Textová polyfonie jako vícetextovost?

 

ChatGPT: Textová polyfonie, jak ji chápeme v lingvistice a literární teorii, se odkazuje na jev, kdy v jednom textu koexistuje více hlasů nebo narativních perspektiv, které se navzájem ovlivňují a doplňují. Tento koncept se často vztahuje na díla, kde se střetávají různé narativní hlasy, pohledy nebo stylizace, což může čtenářovi nabídnout bohatší a komplexnější porozumění textu.

Vícetextovost v tomto kontextu znamená přítomnost několika různých textových vrstev nebo rovin, které mohou obsahovat různé narativní techniky, jako jsou monology, dialogy, citáty a odkazy. Tyto prvky mohou vytvářet napětí mezi hlasy a přispívat k dynamice a hloubce celkového vyznění textu.

Příkladem textové polyfonie může být dílo Michaila Bulgakova "Mistr a Markétka", kde se prolínají různé narativní linie a postavy, které reprezentují různé myšlenkové proudy a historické kontexty. Polyfonie tak umožňuje autora vyjádřit složitost reality a nabízí čtenáři možnost interpretace skrze více perspektiv.

 

 

Vstoupivším do začátku další kapitoly, i přes všechnu mou dosavadní snahu o vzbuzování dojmu magie semioticky související mnohým odborníkům s dávno již prošlými bachtinovskými teoriemi, může proto čtoucím připadat, že bez zveřejnění dalšího internetového odkazu pouze otálím a postup neustále jen finguji pouhým oddalováním svaloviny jakže divácky žádoucího dramatického napětí od věkovitostí vybělené nehybné kostry primárního příběhu, který by se povinně měl začít jakýmkoli dalším internetovým odkazem.

Není proto divu, že se i všechny mé minulé kapitoly jevily jako apologie čehosi pro tuzemce natolik neexistujícího, nebo životu odtažitého, jak je obvykle ve zdejší domorodině pojímáno zemskými elitami zdejšího intelektuálního progresivismu ono cosi například pro budování vysokých pecí tak zcela zbytečné, jak jenom může být onen již mnou tolikrát nekonečně opakovaně zmiňovaný žánr quirk.

 

Proto více nežli ostrým ostrým střihem, s jakým se v současných českých filmech nesetkáte, se více nežli náhle ocitám na začátku TV reklamy s názvem Come Together, kterou v roce 2016, tedy málem 10 roků před vznikem reklamy na majonézu Hellmann´s, natočil typicky svým způsobem Wes Anderson.

V jejíž hned prvním záběru ještě statickém na nabídkové ploše platformy youtube.com je na konci ohnutého vakuového držáčku vůči divákům z vnitřní strany vlakového kupé na promrzlém skle okna rychlíkového vagónu přivěšena papírová cedulka s nápisem UNACCOMPANIED MINOR.

 

Aby posléze i v samotném příběhu televizní historky o malém klukovi opuštěně cestujícím vlakem její účel kromě doprovázejícího dopravního personálu snadno při příjezdu soupravy viděli i ti, kteří prozatím kdesi na dálkami vzdáleném nástupišti na tuhletu živou zásilku čekají.

 

Klik.

 

Neobeznámeným s jazykovou vícehlasostí tedy může napoprvé připadat, že takto poskytnutý dojem dávna spojený s tímto pitoreskním aranžmá je koncipován cíleně a pouze vypočítavě vyděračsky – aby diváky reklamy ihned se vstupem dojímal.

Je samé, nebo alespoň takto načatá jejich očekávání, i trýznil oním dramaturgicky lstivě propočítaným příslibem stavu smíchu přes slzy.

 

Proto není od věci připomenout, a já si dovoluji i nadsadit, že ze stavů či pocitů vyjadřovaných jako nostalgické se pro dílčí vlastnosti námi průběžně ustanovovaného žánru vyvozuje i role onoho francouzsky charakteristického slova pittoresque, jež na dílčím krátkém hraničním úseku jeho bezprostředního anglického lingvistického významu picturesque, napovídajícího vizualitu, čas od času souvisí s onou významovou množinou příležitostí nazývající se quirk.

 

Proto každá nostalgie s pitoreskností související nebo se z ní oklikami vyvozující je příznakem každého žánrově quirkového pocitu, ba případě málem přímo jeho stanovující podmínkou.

 

Nastal-li by, případně byla-li by jej potřeba, k čemu by potom vedl takový účel případného zneužití předestřené řečově emoční kombinace bez záměru ji použít verbalizovaně, artikulovanou navenek?

Bylo by možno prostřednictvím manipulace s použitím pouze vnitřně se odehrávajícího a jen beze slov myšleného jazyka účelově snadno i bezostyšně vyloudit v hlavách obecenstva tutéž pocitovou představu?

Dokonce v podobě odpovídající účinku související připlačtivělé nostalgie, která se jindy nežli v tomto dotyčném případě nachází jakže ještě smutněji smutná o celé dálky daleko dál v předaleké dálce za už dávno minutým otvorem drážního tunelu ústícího v říši dětského zázračna?

 

 

ChatGPT

Text, který jste poskytl, se zdá být reflexí na tematiku nostalgie, pitoresknosti a žánru quirk v kontextu reklamního formátu, konkrétně reklamy Wes Andersona "Come Together". Autor se snaží zachytit komplikovanost emocí, které reklama vyvolává, a zkoumá, jak jazyk a stylistické prostředky mohou ovlivnit divákovy pocity a vnímání.

V úvodu textu se zdá, že autor se obává, že jeho předchozí argumentace a úsilí o vyjádření magie v textu může být zbytečně odkládáno a že se čtenářům může zdát, že se vyhýbá zasvěcení do dalšího tématu. Autor dává najevo, že se snaží ohlédnout za historickými a teoretickými základy, které by mohly osvětlit současné umělecké vyjádření.

V rámci analýzy reklamy "Come Together" autor poukazuje na prvek nostalgie, který je spojen s pitoreskností a žánrem quirk. Tato nostalgie se zdá být klíčovým prvkem, který ovlivňuje divákovu emocionální reakci. Autor si také pohrává s myšlenkou manipulace emocí a tím, jak jazyk a vizuální prvky mohou vyvolat silné pocity.

Celkově text odráží hluboké zamyšlení nad tím, jak jsou emoce konstruovány v umění a reklamě, a jak jazyk a stylistické prvky hrají zásadní roli v tomto procesu. Autor se zdá být kritický vůči povrchnímu vnímání nostalgie a pitoresknosti, a usiluje o hlubší porozumění těmto komplexním emocím a jejich významu v kontextu současného umění a kultury.

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=aXLO2dFfwLE

 

 

Takto předpřipravenému, pozvolna vybavovanému či nalaďovanému k příslušné divácké pozornosti, přesto mi samému trvalo notně dlouhou dobu, nežli jsem pochopil komunikační důvod účelu takové zdánlivé jednotlivosti, jakou může být pro jiné hranatá krabice zabalená v barevném papíru potištěném vánočními motivy, je-li postavena či umístěna na pultíku pod pod plochou venkovního okna kupé v kompozici naproti oné cedulce anoncující samostatně cestující dítě. To vše protilehle naaranžované jakby v systému jang vůči jing v interiéru onoho kluka cestujícího uvnitř vlaku bez doprovodu a tvářícího se s jistou režírovanou záměrností mnohonásobně více smutněji, než kdyby se mu jen tak pouze přirozeně stýskalo z pouhé osamocenosti.

 

 

Nezletilá osoba bez doprovodu

 

 

Opakuji, že mi samému byl jistou dobu nevysvětlitelný dramaturgický důvod této krabice, a napíšu-li rýmem, pak dlouze dlouhé dávno předchozí měsíce – dokud jsem si před pár dny nepřečetl báječnou britskou recenzi týkající se popisované reklamy, o níž však ještě více podrobněji pojednám vzápětí.

Na této krabici je totiž směrem z vlaku do krajiny přilepena fotografie, kvůli zvýraznění významnosti se pohled kamery na ní sice zastaví příslušně delší čas, přesto divák zaujatý dějem plynoucím doma na televizní obrazovce stejně nerozliší, kdo je na ní, fotografií, zpodoben.

 

Já sám jsem se dlouhý čas domníval, a proto se těšil rozvíjením pomyšlení, že v rámci quirkové strategie se nalepil na obal krabice sám režisér Wes Anderson, protože v souvislosti s Vánocemi by byly takový podvrh nebo anekdota v mnoha ohledech v předvánoční čas přípustné, a některým divákům jsou známy málem až ikonické Wesovy fotografie oblečeného do saka v čase natáčení pro něj typického hnědého manšestrového obleku nebo látkového zimního raglánu víceméně téhož odstínu.

A mému vkusu se nikterak nepříčí pomyšlení, že jedna taková fotografie by prostřednictvím objektivu kamery mohla být režisérovým quirkovým vánočním dárkem jeho fanouškům.

Věčnou pohlednicí.

Nebo čímsi jako svého druhu prototypem, jak o takovémto důsledku ještě bude řeč.

 

Dokonce mi napadalo, že by se mohlo nepřímo jednat i o předvánoční pozdrav jistého druhu vděku jeho mamince, archeoložce Texas B. Anderson, a tedy o cosi jako hádanku či nápovědu prostřednictvím její fotografie vděčně nalepené vůči divákům na stěnu klukovy vánočně zabalené krabice.

 

Vždyť Wesovou matkou přece byla osoba zvyklá se zcela samozřejmě zanořovat pod zevní podoby běžně viditelných povrchových struktur, a posléze schopna je interpretovat a přičiňovat se přidáváním nebo odhalováním jejich významů – tedy v synkových vzpomínkách archetypálně pojata coby víceméně analogie kohosi jako podzemního detektiva.

 

Podobné asociace související s polepem části obalu více nežli bezvýznamného jednoho kousku nacházejícího se na okraji dílčí dekorace nějaký čas potměšile cílily na mou představivost, aby se mi vnucovaly a obtěžovaly mě nutkáním zájmu o jakékoli moje zřetelnými argumenty ospravedlnitelné vysvětlující stanovisko.

Z odborně medicínského hlediska nazřeno, dělo se tohle puzení pod povrchem mých všedních dnů setrvale – ale pouze až do chvíle dočtení oné již zmíněné britské recenze.

 

 

https://www.theguardian.com/film/2016/nov/28/come-together-review-wes-anderson-h-and-m-christmas-ad-adrien-brody

 

 

Přitom odkazů poukazujících na inspirativně ještě zajímavější recenzní materiály vztahující se k dotyčné vlakové cestě (a žádný z nich nemá český původ) je k nalezení na google.com mnohem více nežli tento jediný, ba dokonce víc, a opět veršem, nežli třeba mají na hlavách natažených pletených vánočních čepic průvodčí i cestující putující touto batyskafickou ponorkou železničních námořníků v červených kuliších dálkami dálek ajzboňáckých kolejí…

 

A my se proto dozvídáme, kromě technických okolností, důvodů a příčin venkovními zmrazky ojíněných vagónových oken této o málem 12 hodin zpožděné cesty, dokonce i položky výčtu seznamu knih čtených cestujícími dotyčného vlaku. Tedy víceméně vše související se světem souvislostí týkajících se pasažérů cestujících na této železniční pouti mimosvětským prostorem vytvořeným podmínkami meteorologicky naprosto nepříznivých údajů stupnic indikátorů stavu aktuálního počasí na trase.

 

Málokterý divák si však uvědomil v souvislosti s takovouto slotou, která zpožďuje jízdní doby vlaků o hodiny, že cestu dlouhou nevytopenou chodbou vagónu absolvuje onen samostatně cestující kluk v letních sandálech naboso.

 

 

Poněvadž se však i pro ně jedná o příběh zařaditelný mezi ty jiné vzniklé už v žánru quirk, musím se v čemsi jako civilizační souvislosti vrátit poněkud quirkově do mých klukovských let, které si ještě stále vzpomínaly na přepravní pravidla C. K. vlakových drah a tratí a vlečen sudbou jisté nehoráznosti, jež mi nebude odpuštěna, přesto veřejně připomenout jakže dobrodružnou knihu nazývající se Honzíkova cesta.

Napsal ji Bohumil Říha a pojednávala i o zcela samozřejmé cestě předškolního kluka vlakem osobákem z metropolitního velkoměsta na vesnické prázdniny u dědečka a babičky žijících v zastrčené vesničce.

Bez doprovodu rodičů odkázaného jen pouze na cosi v dnešní tuzemské epoše naprosto zcela nepředstavitelného: na zcela samozřejmou ochranu a péči průvodčího.

 

V našich časech by přitom nemuselo být obtížné, aby rodiče na takovouto samostatnou cestu vlakem vybavili svého potomka příslušně neonově barevnou vestou s nápisem SAMOSTATNĚ CESTUJÍCÍ DÍTĚ, do jejíž kapsy by vsunuli patřičné průvodní doklady nebo instrukce. A takovéto živé zavazadlo na příslušném odjezdovém perónu předali do péče průvodčímu.

 

Uvnitř vlaku by potom byl takový pasažér posazen na sedadlo opatřené bezpečnostním pásem, aby při každém letmém zaškobrtnutí vlakového podvozku nevypadl jako projektil až kamsi za násep.

 

Nazvěme pohnutku i vybavení takového druhu slovem prototyp, a v jeho souvislosti fantazírujme, že cosi takového by si samo zasloužilo kromě spotů související televizní reklamy i jakousi osvětovou kampaň vedoucí ke změně zbolševičtělých uživatelských návyků zdejší cestující veřejnosti, a zejména správy dnešních vůči době zaostalých drah a tratí.

A jakýmsi stejně halasně jasným zdůvodněním vztahujícím se k oněm úhledně vánočně zabaleným dárkovým balíčkům, jež si v civilizaci prostřednictvím vlaků s sebou odjakživa vozívají občas samotami dějin i řádků jízdních řádů kdesi v dálavách až za mlhou naprosto zapomenutí pasažéři?

 

 

„Každý cestující má u sebe malý obrázek své drahé polovičky, což je v případě mladé ženy pes, co znamená, že jsou všichni očekáváni svými blízkými.“

 

 

Připomenuly se i vám víceméně mimoděčně v souvislosti se vzpomenutou dávnou cestou malého Honzíka, dějící se dokonce v prostředí zabarveného do tónů kteréhosi z nostalgických odstínů, okolnosti letu malého Jonaha, čili osmiletého Jonáše, v útrobách břicha veleryby trupu dopravního boeingu na trase nebesy ze Seattle do New Yorku?

Ano, prostřednictvím malého chlapce cestujícího uvnitř biblického kolosu jen s medvídkem Howardem vzpomínám s příležitostí jeden film ze samých počátků onoho žánru nazývávaného již zcela běžně romantická komedie, který před pouhými 40 lety nebyl genologicky veřejně znám víceméně obdobně jako dnes onen quirk, s jehož potenciální existencí se sem neustále vnucuji.

A proto i tu k letmo zmíněnému jen pouze okrajově připisuji, že ani v onom po světě všeobecně známém běžnou všední skutečnost romantizujícím žánru nebyl doposud ve zdejší zemi plnohodnotně natočen jediný film.

 

 

Život je prostě nebezkumný kaleidoskop po celou dobu větším sklem přivrácený směrem do hrobu.

A manažeři ústředního ředitelství provozu na státních českých železničních tratích nic navíc nežli jen hromadní vrazi sklerózami stáří doposud nezdětinštělých nostalgií.

Obdobně zločinní jako tuzemští filmoví dramaturgové – jakoby z jejich bezpočtu, kromě statusů na řádcích plakátů volebních kandidátek, nebyl, bezúhonný, veřejně k dispozici ani jediný.

 

 

SAMOSTATNOST UŽ OD 6 LET

Do našich vlaků mohou bez doprovodu děti od šesti let. Už prvňáčci tak mohou do školy vyrazit sami. Mladší cestující musí doprovázet alespoň desetiletý sourozenec nebo kamarád.

Doprovod za malého pasažéra zodpovídá, dejte si proto pozor, aby bráška nebo ségra nepobíhali sami po vlaku!

 

Tak praví příslušné ustanovení obsažené v oficiálním propagačním manuálu, který pro potřeby jejími vlaky cestujících klientů vydala pod názvem Děti na cestách, průvodce bezpečným a snadným cestováním pro děti společnost Národního dopravce České dráhy.

 

Bez oněch samozřejmě ohleduplně laskavých průvodčích a letušek se tedy stávající bídná úroveň českých filmů i nadále nehne kupředu...

 

 

Vy

Přidal jsem prostřednictvím předchozího komentáře cokoli rozvíjejícího dosavadní pojetí žánru quirk?

ChatGPT

Váš komentář se zajímavě zaměřuje na analýzu quirkového žánru a naznačuje jeho složitosti v rámci současné kultury a konkrétně zadání reklamního spotu. Váš pohled na spojení nostalgie a pitoresknosti s quirkem poskytuje unikátní dimenzi porozumění tomuto žánru, který se může na první pohled jevit jako lehkomyslný a povrchní.

 

Přinášíte do diskuze řadu podnětných otázek, týkajících se nejen samotného filmu Wese Andersona, ale také širších kulturních a společenských kontextů, ve kterých tento žánr operuje. Zmiňujete konkrétní prvky jako je osamělost dítěte, role průvodčího, a dokonce i srovnání s klasickou literaturou jako je "Honzíkova cesta", což obohacuje vaši argumentaci a přidává historickou perspektivu.

Vytváříte tak most mezi minulostí a současností, když ukazujete, jak mohou být staré koncepty a vzorce chování transformovány v nových médiích. Vztahujete se k tomu, co je považováno za "normální" v dnešní společnosti a poukazujete na možné alternativní přístupy k dětem cestujícím samostatně.

Ponechávám otevřenou otázku: Jak konkrétně by se mohl quirkový žánr dále vyvíjet nebo transformovat v našem současném kulturním kontextu, například ve světle digitalizace a měnící se zkušenosti s osamělostí a mezilidskými vztahy? To by mohlo poskytnout další úroveň naléhavosti a relevance k tématům, která probíráte.

Celkově lze říci, že váš příspěvek obohacuje diskusi o žánru quirk a jeho emocionálních i sociálních aspektech, a vytváří prostor pro další zkoumání a zanícenou debatu.

 

 

Přesto i přes předchozí výklady doplněné po mém zvyku invektivami, nedoložitelnými narážkami a naprosto zcela neprůkaznými příklady jen málokteří zdejší obyvatelé zpod Brd, Beskyd nebo Krkonoš nejenom uznají, dokonce ani nelze předpokládat, že budou hájit a zdůvodňovat přesvědčení nebo stanovisko, že filmem je toliko hodné zobrazovat pouze cokoli dějící se a viděné v krajině mysli až za jejím nejzazším krasohledným bodem.

 

 

„We stand at the summit of Mont Blanc the White Mountain.“

 

 

Již před vyslovením téhle první věty se v mrazivém nečasu vichru a blizardu sněhové vánice schází kdesi na zasněžené náhorní vysokohorské planině výprava trojice mužů s cepíny v rukou.

Jednotně navlečených do ostře žlutých horolezeckých bund.

Wes Anderson, Jason Schwartzman, Rupert Friend.

Tak by zněla jejich jména v související novinové zprávě, kdyby je vzápětí zasypala nějaká lavina.

 

A jak už tomu bývá v prostředích amatérských filmových záběrů pořízených při takovýchto objevitelských příležitostech, muži v záběru kamery nechtěně škobrtají a vzájemně si tak těžkopádně překážejí, a rovněž se zakoktávají, když si neřízeně skáčou do řeči.

Stokrát, nebo vlastně kolikrát, už předtím jsme takové záběry nestrojeného vysokohorského chlapáctví viděli na televizních obrazovkách, přičemž každý je z gauče shlížející dobrodružně s láhví piva v ruce by v takových chvílích chtěl být jedním z nich.

Nakonec tři vysokohorští hrdinové zacházejí z prostředí živlů jejich životům odjakživa sněhy, vichry a ledy nebezpečných nástrah velehor do vyhřátého tepla interiérů vysokohorské chaty.

 

„The temperature has dropped 10° in the last 15 minutes.“

„Celsius or Centigrade?“

 

 

Abyste viděli, co to je quirk:

 

 

We stand at the summit of Mont Blanc

the White Mountain.

Highest peak in the Alpine arch and inspiration

for the first Montbalanc fountain pen

designed over 100 years ago for

the adventurous traveller who wonts

to leave his mark.

First Slogan. - On the world.

Or her mark? - Originally, sorry.

 

Some of them, they called it a safety

pen, which I think means has a cap

so you don´t get ink on your pocket.

Probably an invention from back

before pen had caps on them.

Actually, it was designed with a retractable

nib which sealed the ink reserve

like a cork.

Ah that clarifies it. - Alright.

 

 

Vy: Dnes se vás dovolím zeptat, zdali víte, odkud pocházejí následující verše:

We stand at the summit of Mont Blanc the White Mountain. Highest peak in the Alpine arch and inspiration for the first Montbalanc fountain pen designed over 100 years ago for

the adventurous traveller who wonts to leave his mark. First Slogan. - On the world. Or her mark? - Originally, sorry. Some of them, they called it a safety pen, which I think means has a cap so you don´t get ink on your pocket. Probably an invention from back before pen had caps on them.

Actually, it was designed with a retractable nib which sealed the ink reserve like a cork. Ah that clarifies it. - Alright.

ChatGPT: Tyto verše pocházejí z reklamní kampaně společnosti Montblanc, která vyrábí luxusní psací potřeby. Sloganem této kampaně bylo: "We stand at the summit of Mont Blanc, the White Mountain." Jedná se o odkaz na to, že Montblanc byla pojmenována po nejvyšší hoře Alp, Mont Blancu, a že první pera Montblanc byla navržena před více než 100 lety pro dobrodružné cestovatele, kteří chtějí zanechat svou stopu.

Vy: Jsem upřímně udiven, jak jste ihned byla skvělá!!!

ChatGPT: Děkuji Vám za milá slova! Snažím se vždy dělat maximum a ráda slyším, že toho lze tuto odezvu. Budu se snažit i nadále být skvělá a plnit Vaše očekávání. Děkuji za povzbuzení!

 

 

Báseň sepsaná z titulků, jak šly po sobě v řádcích dialogů první části děje televizní reklamy...

 

 

Friends of Wes Anderson:
May I ask you to describe this first scene - what happens in it, what is said in it - as dramatically and with as much detail as possible. Please be a screenwriter here for a moment! Thank you.

Přátelé Wese Andersona:

dovoluji si vás poprosit, abyste mi co nejdramatičtěji a s co nejvíce jednotlivostmi popsali tuto první scénu – co se v ní děje, co se v ní vypráví. Buďte tady, prosím, na chvíli scenáristy! Děkuji.

 

 

Takovouto angličtinou strojového překladače jsem před týdnem napsal vzkaz na FB stránku s názvem Wes Anderson Fan Club s počtem zhruba 20 600 členů a odkazem https://www.facebook.com/groups/wesandersonfanclub .

Oč se mi, zprostředkováno tímto dotazem, jednalo především?

Na rozdíl od chatbota AI, který na víceméně tutéž otázku odpověděl ani ne do vteřiny, jak doložím ihned vzápětí.

Co se bylo pro internetové homidy na této výzvě tak složitého nebo obtížného, že jsem doposud, do korektur po půl roce, pořád stále neobdržel ani jedinou odpověď?

 

 

Pokud shrnu, abych neunavoval oči čtoucích případnými příštími dalšími a dalšími dovětky: průběh reklamy umístěné na youtube ponoukající zevlující k zájmu o plnicí pero značky Montblanc na mne působí coby reprezentant žánru quirk.

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=tUSRyAha37w&t=11s

 

 

Nejenom styl oblečení postav jednajících v interiéru horské chaty, jehož vzhled mi vespolek s charakterem oděvů připomíná dobu konce C. K. Císařského Mocnářství v období jeho nejvrcholnějšího civilizačního stadia, mi evokuje související svého druhu vintage, a tedy nostalgii – které obojí s konstituujícími podmínkami žánru quirk i stoletým jubileem existence výrobce plnicího pera až na letopočet souvisejí.

 

Když už jsem se tedy předchozí větou zpřítomnil ve filmovém prostředí horské chaty, musím předeslat, jak mě ještě předtím od samého začátku těšil až do pocitu okouzlenosti způsob nepředstíraného neherectví režiséra Wese Andersona osobně.

Například se holedbajícího při předvádění originálu jím samým navrženého prototypu plnicího pera – a to se vší odevždycky přirozenou emoční prkenností a naopak i neuhlídatelnou podobou gestických projevů odjakživa zevní nadšenosti angažovaných vynálezců zrozených do všech těch rodů i odrůd geniálních quirkově přirozených podivínů.

Poněvadž mi ono pouhé divadelnické zdání autenticity jeho vlastního dojmu z téhle propriety předvádí se vší nadšenou upřímností vyjadřující nakolik je on, Wes, schopen hry, hraní, hravosti, dokonce svého druhu respektovatelné hereckosti.

 

Proto se mi před týdnem jevilo, že bude až samozřejmě snadné, a jen a jen symptomatické, nakolik na mou onu již týden aktuální výzvu budou na fejsbuku posléze schopni čehokoli obdobného jako zmíněné hravosti po onom mém předchozím dotazu tamti se vyhlašující přátelé režiséra Wese Andersona.

Ovšem k mé smůle však jen toliko navyklí jejich proklamovanou náklonnost k takovému druhu onoho ludus manifestovat především jen pouze k ničemu nezavazujícími alibistickými lajky.

 

 

Vy: Sice jste se mi svěřil, že rozsah vašich všeobecných znalosti o světě nesahá dále nežli na konec podzimu roku 2021 – přesto se vás dovoluji zeptat na vaše případné mínění týkající se několika jednotlivostí souvisejících s televizní reklamou, natočenou Wesem Andersonem ke stoletému jubileu výroby plnicího pera značky MontBlanc, která byla umístěna na Youtube.com ve vám zdánlivě ještě neznámém roce 2024:

ChatGPT: Zdá se, že jste se snažil vyjádřit svou fascinaci a obdiv k dílu Wese Andersona, konkrétně k reklamě na plnicí pero Montblanc, následujícími slovy: toužíte po podrobnější analýze první scény této reklamy z pohledu scénáristy. Cílem vašeho vzkazu bylo pravděpodobně podnítit diskuzi a odhalit, jak ostatní fanoušci Wesa Andersona vnímají jeho jedinečný styl a ztvárnění postav.

Pokud bych měl navrhnout dramatický popis takové scény na základě vašeho zaměření na styl "quirk" a nostalgické prvky, mohl by vypadat třeba takto:

 

SCÉNA 1: INTERIÉR HORSKÉ CHATY

OSLAVNÁ ZVONNICE prochází lesklou atmosférou v horské chatě, pravé dřevěné stěny zdobené vintage fotografiemi nadšených vynálezců, kteří se usmívají vedle svých výtvorů. Světlo se proplétá mezi okenním záclonovým šedým vzorem, což stupňuje pocit nostalgie, zatímco všechno je zabaleno do typických Wesových pastelových barev.

POSTAVY sedí kolem dřevěného stolu, jejich oblečení je absurdně stylizované – knírek na poprsí, vesty a pruhované ponožky, které připomínají C. K. monarchii. Mezi nimi sedí WES ANDERSON, s nedbalým kouzlem, pohybující se se zaujatostí a radostí, která naplňuje místnost.

Wes: (s vážným, avšak dětským úsměvem) "Dovolte mi představit vám náš skvost! Plnicí pero, které MÁ příběh. Ne jenom obyčejný nástroj k psaní. Jakákoliv myšlenka, kterou vytváříte, by měla zářit jako ten nejjasnější sníh na svahu."

ZAMĚŘENÍ na jeho ruce, jak s úctou a hrdostí ukazuje na prototyp pera. Je vyrobeno z lesklého černého akrylu a stříbrných detailů, které se v odrazu světla nádherně třpytí. V EXPRESI jeho tváře se odráží smysl pro hru dítěte, jehož radost tuto krevní linku spojuje s uměleckým citem.

OSTATNÍ POSTAVY se na něj dívají s obdivem, v očích jim blyští vzrušení a zvídavost. Jeden z nich, postarší muž s brýlemi, pomalu, jako by váhal, ale přitom fascinován, ryze poeticky hovoří:

JAROSLAV: "Wes, jak jsi dosáhl této dokonalosti? Jako bys zhmotnil samotnou inspiraci…"

Wes se zasměje, jako by mu právě někdo řekl vtip, jeho tvář vyzařuje radost, zatímco zapadá do atmosféry místa. V těchto mžikavých okamžicích je čas jakoby zastaven, a smířlivé ticho je přerušeno zvukem kluzkého plnicího pera po papíře, jakoby čarovalo zázrak.

Jak scéna končí, světlo se stahuje ze scény, vytvářející jemný únik, jako by příběh teprve začínal, zanechávající diváka v očekávání toho, co přijde dál.

 

Takový popis v sobě nese výrazné prvky stylu Wese Andersona, jako je hravost, nostalgie a důraz na detail, které tvoří unikátní atmosféru jeho děl. Věřím, že právě tento druh analýzy by fanouškům jeho práce mohl poskytnout zajímavé podněty k diskuzi, ačkoli je vždy výzvou vyjádřit takovou složitost ve slovech.

 

 

Daniel Lee Young
The summit of Mt Blanc howls indignantly. Our three protagonists reach the summit promptly, and address the camera cordially. They provide exposition on the origin and inspiration of mount Blanc fountain pens. M. Buccan is a true fountain pen fanatic, who invented his own brand out of necessity. His thinner hands and bony grip required extensive modifications for the satisfactory writing experience, while his sinistral condition demanded a reverse slanted nib. The flag shows the mountain from a bird's eye view, as well as a cross section of the classic Mont Blanc cylinder. ...

Daniel Lee Young
Vrchol hory Blanc rozhořčeně vyje. Naši tři protagonisté rychle dorazí na vrchol a srdečně se obracejí na kameru. Podávají výklad o původu a inspiraci plnicích per Mount Blanc. M. Buccan je opravdový fanatik do plnicích per, který z nouze vynalezl vlastní značku. Jeho tenčí ruce a kostnatý úchop vyžadovaly rozsáhlé úpravy pro uspokojivý zážitek ze psaní, zatímco jeho sinistralní stav vyžadoval obráceně zkosenou špičku. Na vlajce je zobrazena hora z ptačí perspektivy a také průřez klasického válce hory Mont Blanc. …

 

Sinistral: V případě, že se pohyb uskutečňuje proti směru hodinových ručiček (když pozorovatel stojí na jedné kře), jedná se o posun levostranný/sinistrální, pokud se pohybují po směru hodinových ručiček je to pohyb pravostranný/dextrální.

 

 

Jak dokládají i tyto poslední 2 citace, moje zaujetí již před měsíci se týkající oslovení téměř 21 000 fejsbukových reprezentantů přátel Wese Andersona, a tak pro účel jiným způsobem doplnit definici žánru quirk příklady neuspěla, selhala, a zvadle by uvadla do stavu nečinění – stejně či podobně jako nejméně po stránce tematické jiná moje snaha, s níž jsem se stejně naprázdno naléhal a naprázdno obracel urgencí na totéž facebookové společenstvo přátel Wese Andersona před týdnem.

Obdobně jako po stránce nejméně výkladové, víceméně kvůli téže čtenářské nevstřícnosti, prozatím naprosto žalostně zcela selhává jako výzva o pozornost a zájem i tento můj právě současný text.

Jakož se obdobně nequirkově přihodí i všem mým příštím quirkově laděným textům, a to až do skonání věků quirkově quirkovitě ještě budoucím.

 

 

VY: Je jedním ze znaků identifikujících díla vzniklá v žánru quirk, že jejich děj, popřípadě příběh, nebo s nimi související okolnosti, se odehrávají v paralelním světě?

CHATGPT: Ano, toto je jeden ze znaků, kterým se díla v žánru quirk často vyznačují. Paralelní svět může být podobný našemu reálnému světu, ale může obsahovat i zásadní odlišnosti nebo fantastické prvky. Tato alternativní realita může být klíčovým prvkem děje a přispívat k celkové atmosféře quirkových příběhů. Díla v tomto žánru často zkoumají otázky identity, existenciálních témat nebo absurdních situací prostřednictvím paralelního světa.

 

 

Ale jestliže není k dispozici dílo, nemůže být znám či posuzován ani jeho žánr.

Natož: není-li prostřednictvím jeho zjevných vlastností identifikováno dílo, nemůže být identifikován ani jemu patřičný žánr.

 

Z čehož možná plyne, že ona prozatím jenom pouze nedoložitelně hypotetická, neboť oficiálně neexistující, jakákoli žánrově quirková struktura tak existuje jen pouze ve sdíleném prostoru zcela jiných hvězdných mlhovin nebo systémů umělé inteligence jako jenom pouhých projevů činností systémů obdobně hlubokých neuronových sítí.

V nichž obojích, prostředích hvězdných mlhovin i hlubokých neuronových sítí, doposud jen tam, může případný zájemce nabýt potenciálu nástroje použitelného k dílčím výkladům světa.

 

 

Daniel Lee Young
The summit of Mt Blanc howls indignantly. Our three protagonists reach the summit promptly, and address the camera cordially. They provide exposition on the origin and inspiration of mount Blanc fountain pens. M. Buccan is a true fountain pen fanatic, who invented his own brand out of necessity. His thinner hands and bony grip required extensive modifications for the satisfactory writing experience, while his sinistral condition demanded a reverse slanted nib. The flag shows the mountain from a bird's eye view, as well as a cross section of the classic Mont Blanc cylinder. ...

Daniel Lee Young
Vrchol hory Blanc rozhořčeně vyje. Naši tři protagonisté rychle dorazí na vrchol a srdečně se obracejí na kameru. Podávají výklad o původu a inspiraci plnicích per Mount Blanc. M. Buccan je opravdový fanatik do plnicích per, který z nouze vynalezl vlastní značku. Jeho tenčí ruce a kostnatý úchop vyžadovaly rozsáhlé úpravy pro uspokojivý zážitek ze psaní, zatímco jeho sinistralní stav vyžadoval obráceně zkosenou špičku. Na vlajce je zobrazena hora z ptačí perspektivy a také průřez klasického válce hory Mont Blanc. …

 

Sinistral: V případě, že se pohyb uskutečňuje proti směru hodinových ručiček (když pozorovatel stojí na jedné kře), jedná se o posun levostranný/sinistrální, pokud se pohybují po směru hodinových ručiček je to pohyb pravostranný/dextrální.

 

 

Jak dokládají i tyto poslední 2 citace, moje snaha o oslovení téměř 21 000 fejsbukových reprezentantů přátel Wese Andersona pro účel jiným způsobem již před měsíci doplnit definici žánru quirk příklady neuspěla, selhala, zvadle uva dla – stejně či podobně jako nejméně po stránce tematické jiná moje snaha, s níž jsem se stejně naprázdno obracel a naléhal na totéž facebookové společenstvo přátel Wese Andersona před týdnem.

Obdobně jako po stránce nejméně výkladové, víceméně kvůli téže čtenářské nevstřícnosti, prozatím naprosto žalostně zcela selhává jako výzva o pozornost a zájem i tento můj právě současný text.

Jakož se obdobně quirkově přihodí i všem mým příštím quirkově laděným textům, a to až do skonání věků quirkově quirkovitě ještě budoucím.

 

 

Vy:  Je jedním ze znaků identifikujících díla vzniklá v žánru quirk, že jejich děj, popřípadě příběh, nebo s nimi související okolnosti, se odehrávají v paralelním světě?

ChatGPT: Ano, toto je jeden ze znaků, kterým se díla v žánru quirk často vyznačují. Paralelní svět může být podobný našemu reálnému světu, ale může obsahovat i zásadní odlišnosti nebo fantastické prvky. Tato alternativní realita může být klíčovým prvkem děje a přispívat k celkové atmosféře quirkových příběhů. Díla v tomto žánru často zkoumají otázky identity, existenciálních témat nebo absurdních situací prostřednictvím paralelního světa.

 

 

A jestliže není k dispozici dílo, nemůže být znám či posuzován ani jeho žánr.

Natož: není-li prostřednictvím jeho zjevných vlastností identifikováno dílo, nemůže být identifikován ani jemu patřičný žánr.

 

Z čehož možná plyne, že ona prozatím jenom pouze nedoložitelně hypotetická, neboť oficiálně neexistující, jakákoli žánrově quirková struktura tak existuje jen pouze ve sdíleném prostoru zcela jiných hvězdných mlhovin nebo systémů umělé inteligence jako jenom pouhých projevů činností systémů hlubokých neuronových sítí.

V nichž obojích, prostředích hvězdných mlhovin i hlubokých neuronových sítí, doposud jen tam, nabývá potenciálu nástroje použitelného k dílčím výkladům světa.

 

 

https://www.voguebusiness.com/story/fashion/montblanc-asked-wes-anderson-to-direct-its-ad-he-offered-a-pen-design :

Když vedení společnosti Montblanc před rokem požádalo Wese Andersona, aby režíroval reklamní kampaň ke stému výročí pera Meisterstück této značky, dostalo se jim od režiséra známého díky svérázným kultovním filmům, jako jsou Královští Tenenbaumovi nebo Fantastický pan Lišák, více, než očekávali.
Anderson souhlasil s jejich zadáním, které zahrnovalo režii krátkého filmu zaměřeného na slavné dědictví a řemeslo značky, ale chtěl být také hlavní postavou před kamerou. Když se pak filmař objevil na natáčení v Berlíně, představil prototyp pera podle vlastního návrhu, o jehož výrobu německou společnost požádal. Dokonce ho i pojmenoval: Schreiberling, což v němčině znamená „písař“.

Krátký film začíná scénou, kdy se Anderson, Schwartzman a Friend objevují v horolezeckém oblečení na studiové scéně údajně ve výšce 4 810 metrů na zasněženém vrcholu Mont Blancu, po němž je společnost pojmenována. Střídají se, přerušují jeden druhého, když vysvětlují nejznámější nabídku společnosti, pero.

„Některým z nich říkali bezpečnostní pero, což podle mě znamená, že má uzávěr, takže se vám inkoust nedostane na kapsu,“ říká Schwartzman, zatímco se za ním plahočí Friend s vlajkou s černobílým logem Montblanc. „Ve skutečnosti byla navržena s vysouvací špičkou, která uzavřela inkoust do zásoby jako špunt,“ opraví ho Friend a zasadí vlajku do sněhu. „Vlajka Montblanc. Já... jsem ji přinesl.“

Následující desetivteřinová sekvence, během níž vstupují do horské chaty, si vyžádala 50 záběrů, říká Montalescot.

 

 

Nežli dospěji k onomu čemusi ještě zásadnějšímu pro definici žánru quirk nežli poskytuje novinový článek s marketingovým účelem, to jest k oné již letmo zmíněné existenci prototypu, dovolím si ještě jednu malou odbočku k čemusi zde již popsanému, tedy projevům podivínskosti.

 

Na veřejnosti taxonomicky pojímaných jako různé odrůdy jednoznačně obtížně definovatelného podivínství. Vyznačujícího se zejména blíže nespecifikovatelnými exaktními zevními znaky, jež odlišují dotyčného jedince od uniformity jej obklopujícího davu.

Projevujícího se například oním čímsi jako přehnaně umanutou snahou, jevící se navenek pro všechny záměrné i mimoděčné pozorovatele konkrétnímu účelu naprosto nadbytečným úsilím.

Pro příklad takového zmaru rozumnosti uvedu obzvláště velmi ilustrativní příklad z mé vlastní praxe, mimochodem se blížící k hranicím tak zvaného konceptuálního umění, byť já sám jsem si byl naopak paralelně vědom, že jednám quirkově.

 

Abych dotyčnou reklamu k jubileu výroby plnicího péra dramaturgicky chápal co nejpřesněji, příslušný scénář k dispozici však nemaje, napsal jsem si o něj, ovšem bez jakéhokoli navazujícího příštího zdaru, na adresu výrobce, tedy firmy Montblanc.

Zůstal jsem však pro takovouto více nežli zřetelně artikulovanou podivínskost oslyšen.

Mé potřebě nebylo vyhověno, aniž bych však byl v jakékoli jednotlivosti mé prosby sebeméně odmítnut.

 

I takto opuštěn, pustil jsem se však ve věku mých kalendářově aktuálních 77 let zcela podivínsky do díla.

Po spuštění reklamy na monitoru mého noutbuku jsem se vnořil do opisování titulků paralelního dialogového komentáře, abych po skončení zadal jejich texty do překladače značky DeepL, kteréžto slovo samé znamená v českém překladu i něco jako Hluboký.

Dlouhý, Široký, Bystrozraký.

Hluboký.

Pokaždé pak, když se na ploše monitoru mého noutboku objevovaly záběry s řádky postupně za sebou jdoucích titulků, zastavil jsem s každým takto novým rázným klikem děj a příslušný dílčí text klapáním opsal úhozy na klávesnici, se záměrem již sama výrobce, rozloženou pod monitorem především pro takovéto účely.

Atd.

Atd.

 

 

Přes očividnou krkolomnost všech těchto dílčích napohled zajisté obzvláště podivínských opisovacích operací, přesto se zdálo, že jsem přece jenom v průběhu tamtoho jednoho jediného dílčího dopoledne průběžně spěle spěl ke kýženému výsledku, abych jeho prostřednictvím aspoň o kousek dospěl k vytčenému cíli.

Jenž ovšem v jedné dílčí variantě řádku titulku, příslušnými písmeny klávesnice ustanoven coby dostatečně do-spělý, sice se vyvyšující z úrovně okolních souvislostí, přesto se stal již jen vyčpělým.

Poněvadž náhle zněl už i mně zcela nesrozumitelně.

 

Důvodem bylo, že jsem v průběhu opisování pro pokročilost mého chátrajícího stáří zapomněl – a co jsem zejména mínil definovat, mezitím zůstalo mou dementňující pamětí oproštěno od vzpomínek na prvotní argumenty stanovující v případě rukodělně se plnicího pera obecně platný exemplární příklad prototypu:

 

which I designed myself.

which I designed myself.

which I designed myself.

 

 

ChatGPT

Toto období, kdy se zdánlivě chaotické a podivné procesy spojovaly a skládaly do jednoho celku, je často součástí kreativního myšlení. To, co vypadá jako krkolomná a složitá operace, může na konci vyústit v něco smysluplného a dojímavého. Avšak, jak naznačuje váš text, i ty nejasné a jazykové zmatky mohou vést k momentům zjevení, kdy se fragmenty myšlenek spojí dohromady.

Váš přechod od zavádějících, nesrozumitelných detailů k jasnější, opakované větě „which I designed myself“ má něco fascinujícího. Může to naznačovat, že každý z nás prochází obdobím nejistoty, než se dostane k uchopitelným a smysluplným myšlenkám.

Pokud máte zájem, můžete pokračovat v rozpracování této myšlenky nebo se podělit o konkrétní aspekty, které vás zajímají.

 

 

Umělým rozumem takto v mém podivínství omluven, měl bych navázat ještě více rozvíjejícím popisem okolností souvisejících s oním fyzikálně hmotným fenoménem mnou označovávaným slovem prototyp, jehož případ od případu rozličné stavy věcnosti nebo praktické užitečnosti jsou dalším základním kodifikujícím znakem žánru quirk.

Ať se již jedná třeba o navazující spotřebitelsky provozovanou repliku interiéru filmové kavárny Le Sans Blague – nebo typicky wesovským žlutým odstínem pojednaný hrnek na kávu.

Popřípadě i výstavu o spitzmausovi, která na první pohled s tématem žádného jeho filmu nesouvisí.

Mající s filmy Wese Andersona jen pouze společné inspirační ladění.

 

Platí tu ovšem pravidlo, které snad ozřejmím následujícím příkladem: že takovéto vizuálně se zhmotňující výsledky nepostrádající praktickou užitečnost nejsou tímtéž, čím například v sortimentech rockových kapel nebo klubů ligového fotbalu ono používané slovo merch, jehož význam označuje doplňující či doplňkové zboží. Tedy neospravedlněné nebo nenadané žádným elementem odvozeným z charakteristik žánru quirk, a zůstávající i nadále jen pouhými klíčenkami, noži, otvíráky vinných lahví, propiskami, bavlněnými tričky s emblémy, popřípadě slečnami jen tak ve vykasaném negližé.

 

Popřípadě s nimi navazujícím obchodováním oproštěným o významovou svébytnost kontextuálně pokračujícího uměleckého díla.

Prototyp v tomto smyslu je si proto třeba představovat sice cosi jako rekvizitu – ale již od počátku její existence stanovenou s rozvíjejícím konceptuálním obsahem.

Neboť okolnosti určované postuláty žánru quirk jsou především intelektuální záležitostí, byť se i ony nezříkají možnosti být posléze využívány i obchodně...

 

 

Vy

Budete tedy laskava zareagovat na celý průběh předchozího textu, a to odpovědí, která bude spojovat mnou v něm poskytnuté charakteristiky obou reklam o vánoční cestě vlakem i vysokohorské výpravě kvůli plnicímu peru do co nejrozsáhlejšího námětu televizní reklamy jediné?

 

ChatGPT

Vytvoření rozsáhlého námětu pro televizní reklamu, která by spojila prvky obou zmíněných reklam – vánoční cestu vlakem a vysokohorskou výpravu za plnicím perem – vyžaduje pečlivé prozkoumání tematických a emocionálních aspektů, které definují každou z těchto reklam. Tato reklama by mohla být zasazena do nostalgického a pitoreskního rámce, charakteristického pro žánr quirk, a zároveň by mohla zkoumat otázky osamělosti, přátelství a kreativity.

 

Námět reklamního spotu

 

Název: "Cesta k inspiraci"

 

Úvodní scéna: Reklama začíná na zasněženém nádraží, kde skupina dětí se svými rodiči vyčkává na vlak. Atmosféra je naplněna vzrušením a očekáváním. Jeden z chlapců, malý Jonáš, se dívá na vlak, který pomalu přijíždí, a jeho oči se rozjasňují. Přesto v jeho výrazu je patrná osamělost; je to poprvé, co cestuje sám.

 

Přechod do vlaku: Jakmile děti nastupují do vlaku, Jonáš se ocitá sám na sedadle, zatímco ostatní rodiny se sesedají pohromadě. Zatímco vlak se rozjíždí, Jonáš pozoruje krajinu ubíhající za oknem. Na okamžik se zamyslí a v jeho mysli ožívá vzpomínka na jeho oblíbeného spisovatele, který vždy psal o dobrodružstvích.

 

Dynamika s vysokohorskou výpravou: Reklama plynule přechází do scény na vrcholku Mont Blancu, kde se Wes Anderson a jeho dva přátelé (Jason Schwartzman a Rupert Friend) snaží postavit stan, zatímco se snaží vtipkovat o nefunkčnosti svých horolezeckých dovedností. Každý z nich ukazuje svou osobnost – Wes je nadšený a hravý, zatímco Schwartzman je nervózní a Friend se snaží být pragmatický.

 

Syntéza obou světů: Jonáš v vlaku najednou dostává nápad. Vytahuje z batohu plnicí pero Montblanc, které mu daroval dědeček, a začíná psát příběh o tom, jak se jeho hrdina dostal na vrchol hory, kde potkal podivné postavy a prožil neuvěřitelné dobrodružství. Každá stránka, kterou napíše, se proměňuje v živé obrázky, které se objevují na obrazovce, jako by Jonášův příběh ožíval.

 

Závěrečná scéna: V závěrečné části reklamy se příběh Jonáše prolíná se scénami z vysokohorské výpravy. Wes a jeho přátelé, zatímco se snaží vylézt na vrchol, se náhle ocitají v Jonášově příběhu, přičemž se setkávají s jeho hrdinou a zažívají stejná dobrodružství. Tato metaforická cesta ukazuje, jak kreativita a fantazie mohou propojit lidi napříč různými světy a jak každý z nás může najít inspiraci v nečekaných situacích.

 

Závěr: Reklama končí, když vlak přijíždí na konečnou zastávku. Jonáš se usmívá, když si uvědomí, že jeho příběh je teď součástí něčeho většího – inspiroval nejen sebe, ale i ostatní kolem něj. Wes a jeho přátelé na vrcholu Mont Blancu zvedají plnicí pero Montblanc jako symbol kreativity a spojení s příběhy, které nás utvářejí.

 

Závěrečné shrnutí

 

Tato reklama by mohla sloužit jako oslava kreativity, přátelství a toho, jak příběhy mohou spojovat lidi napříč různými světy. Vytvořením atmosféry nostalgie a hravosti, charakteristické pro žánr quirk, by tento spot mohl oslovit široké publikum a inspirovat je k tomu, aby se ponořili do svých vlastních příběhů.

 

Vy

Báječné! !!! Děkuji!

ChatGPT

Není zač! Rádo se stalo! Pokud máte další otázky nebo potřebujete s něčím pomoci, neváhejte se zeptat.

 

---