KOUPELNOVÁ VANA JAKO QUIRKOVÁ NIRVÁNA

 

Každý, kdo se v sortimentu koupelnových van obdobně vyzná, mi zajisté potvrdí, že jejich teplotně příjemně vlažný vnitřní svět je místem více nežli plným naprosto nečekatelných objevů – které s těmito nádobami samými přečasto zas až tak nesouvisejí, ale přesto poskytují ve stavu nirvárny imaginaci napůl snícího pozorovatele inspirující návody.

 

https://hellogiggles.com/captivating-miniature-wes-anderson-scenes-made-entirely-paper/

 

 

Ano, už jsem dávno zapomněl, že existuje zrcadlové dvojče onoho mnou již popsaného zjevení.

Prostřednictvím notebooku jako majordoma si jej proto dovolím dodatečně uvést do společnosti, ve výsledku možná jen pouze v roli čehosi jako popisu například jednoho druhu libůstky nebo dokonce autorské obsese kohosi, jemuž pouhý tvar vany připomíná třeba mořský člun.

Nebo bezpečí plodu hovícího si v tekutosti prostředí dutiny dělohy.

Jak možná souvisí s následujícím příkladem.

 

 

Máš tady návštěvu, drahá.

Kdo je to?

Já, pusinko.

. . .

Raleigh říká, že tady trávíš nejmíň 6 hodin. Koukáš na televizi a jsi věčně naložená ve vaně.

O tom pochybuju.

A myslíš, že je to pro tebe zdravé? … A taky bys neměla mít poblíž vany nějaké elektrické spotřebiče. Je to velice nebezpečné.

Přivázala jsem to k topení.

. . .

Ale na oči to určitě dobré nebude.

 

 

18:25

Citovaná scéna odehrávající se v koupelně newyorského bytu je citátem z filmu The Royal Tenenbaums (2001), zbabělecky česky nazvaného Taková zvláštní rodinka.

Oba tituly mají ovšem společného režiséra, tedy Wese Andersona.

 

Obě prostředí, v nichž se obě koupelny nacházejí, jsou v jistém smyslu stejně toxická, neboť se v nich dusí obojí přibližně stejně lidsky upřímné psychické projevy.

Rozdíl mezi nimi je pouze vnější, když hlava dívky jménem Margot cáchající se v prostředí moře vany newyorské míří v kompozici doleva, zatímco hlava herečky Midge imitující sebevraždu uvnitř nazelenalé vany instalované v koupelně motelu na kraji Nevadské pouště směřuje z obrazu směrem doprava.

Položili-li bychom však obě fotografie vedle sebe, i nestranný divák by snad s jistým údivem uznal, že se jedná o obapolné, popřípadě oboustranné, dvojnice.

 

 

https://honestlywtf.com/art/the-miniature-world-of-mar-cerda/

https://www.huckmag.com/article/mar-cerda-artist-recreating-world-wes-anderson-miniature

 

 

Kdyby se snad kdosi v této souvislosti ptal, v čem nebo čím exemplárním se v předchozím příkladu projevuje, nebo vyjevuje, žánr quirk, ihned bych ho odkázal jednak až do předvěkých časů veškeré kinematografie v nichž kromě vyhlášených klasiků bratrů Lumiérových působili i malíři a konstruktéři žánru dioráma, jejichž intelektuálním pokračovatelem je Wes Anderson.

Jehož rájem je tvorba kulis, maket, loutek a různých jiných nápodobných dekorací.

 

 

A poněvadž taková tendence je nejenom v mém případě životaschopná, v souvislosti se scénou devítiprsté Margot Tenenbaum(s)ové hovící si ve vaně jsem při navazujících zcela náhodných internetových hledáních narazil na obrázek miniatury dotyčného záběru, jejíž autorkou byla jakási Mar Cerda, psána i jako Cerdar, výtvarnice z Barcelony.

 

Její miniaturní scény realizované podle i jiných dalších záběrů excerpovaných z filmů Wese Andersona jsou celé vyrobeny z papíru a pojednány akvarelovými barvami.

Jejichž tlumené barevné odstíny jsou typické i pro vzhlednost filmů Wese Andersona.

 

Bez jakýchkoli hysterizujících příkras je tedy možno napsat, že jeden druh filmové divadelnosti takto přichází – aby po následné revizi autorsky povýšen se do prostorů příštích invencí zase vrátil.

Připomínaje navenek onen propletenec úzce vzájemných spojení, kterým každé umělecké dílo navenek působí, neboť takové je.

 

Výtvory Mar Cerda se vejdou do dlaně nebo dovnitř oplechovaného vnitřního prostoru konzervy od sardinek. Prostorově větší objekty snad ani netvoří.

Z tohoto pohledu nazřeno, minuciózně propracované miniatury jsou i Wese Andersona oborem.

 

Avšak podíváte-li se na popisované objekty ještě jiným způsobem, možná i vás napadne, že se jedná o svého druhu vyobrazení, která připomínají tradici šperků nazývaných medailony, popřípadě ještě starší škapulíře, jako amulety odkazující na církevní ostatky.

 

Představa takového předmětu zalitého do průhlednosti umělé pryskyřice a na příslušně dlouhém řetízku zavěšeného nad začátkem údolní úžlabiny vedoucí mezi expozičně vhodně tvarovanými ňadry by mohla být více nežli vhodným pohledem určeným mnohým opuštěně koupelnovým televizním divákům.

 

 

ChatGPT

Tento text se zdá být jakousi úvahou o spojitosti mezi koupelnovými vanami, filmovou estetikou Wese Andersona a miniaturami umělkyně Mar Cerda. Autor se zamýšlí nad tím, jak koupelny a jejich atmosféra mohou inspirovat kreativitu a jak se v nich objevují nečekané myšlenky a motivy.

Začátek textu se zdá být metaforický a poetický, přičemž se autor snaží zachytit vnitřní svět, který může být spojen s relaxací a introspekcí, jakou vany často nabízejí. Poté přechází k citaci z filmu "The Royal Tenenbaums", kde se mluví o postavě Margot, která tráví čas ve vaně, což může ilustrovat psychologické aspekty, jako je izolace nebo útěk od reality.

Dále autor porovnává dvě různé koupelny a jejich atmosféru, přičemž poukazuje na to, že i když se vnější okolnosti liší, psychické projevy postav mohou být podobné. Tím se dostává k tématu umění a jeho vzájemného propojení, kdy autorská činnost Wese Andersona je přirovnávána k tradičním formám umění, jako jsou dioráma.

Miniatury Mar Cerda, které jsou inspirovány Andersonovými filmy, představují další vrstvu této úvahy. Autor poukazuje na to, jak tyto malé, precizně vyrobené objekty mohou evokovat nejen estetiku Andersonových děl, ale také tradiční umělecké formy, jako jsou medailony, které uchovávají vzpomínky nebo symboliku.

Celkově text zkoumá tematiku umění, identity a psychologických aspektů, které se mohou skrývat ve zdánlivě obyčejných předmětech a situacích, a jak tyto prvky mohou vyvolávat hlubší porozumění a inspiraci. Je to zajímavý pohled na spojení mezi filmem, uměním a každodenním životem.

 

---