Nečekaně skvělá kariéra Multimana

Mulimír Skočtam byl už od narození trochu zvláštní. Jeho zvláštnost spočívala v tom , že měl čtyři ruce. Tyto ruce měli každá jednu dlaň a 5 prstů stejně jako běžná normální lidská paže. Nicméně i přes tuto normálnost byl Mulimír nepřehlédnutelný. Jeho čtyř rukou si po svém způsobu všimli i spolužáci na základní škole. A jak známo děti bývají upřímné a neřeší jestli někoho urazí. Mulimírovy dali přezdívku Choboťa. Nijak mu nevadila. Sžil se s ní tak ,že i později když dospěl se touto přezdívkou při setkání a podávání rukou sám neformálně představoval.

Tehdy na základce nebyl Choboťův prospěch oslňující ale ani nijak odstrašující. Byl zkrátka normální. Okolnostmi bylo rozhodnuto ,že nepůjde dál studovat, ale manuálně pracovat. Nabídka učebních oborů i řemesel ve kterých by díky svým čtyřem pažím byl mimořádně šikovný a zdatný byla pestrá. Nakonec mezi povoláními o kterých se on i jeho rodiče rozhodovali bylo rozhodnuto. Choboťa se stane číšníkem. Šel tedy studovat obor gastronomie. Když se na střední odborné škole naučil teorii a poté získal i praxi, postupně se stal vysoce výkonným číšníkem a poctivým profesionálem. V podstatě mezi ostatními v této branži neměl konkurenci.

Přestože díky svým čtyřem pažím nosil a obsluhoval za dva číšníky nevyžadoval dva platy ani dvojitá dýška. Stal se tím pádem pro zaměstnavatele a majitele restaurací velmi žádaným a atraktivním zaměstnancem, který navíc přitahoval hosty i jako diváky do kabaretu podivností. Byl zkrátka číšníkem na vysoké úrovni a zároveň i atrakcí. Nicméně Choboťa na jednom místě většinou déle než dva roky nevydržel. Chtěl objevovat nové restaurace, poznávat nové kolegy i prostředí a při tom se ještě stále zdokonalovat ve svém životním poslání číšníka, které měl upřímně rád. Když někde skončil tak bez práce dlouho nezůstal. Nabídky a jeho reference mu otevíraly dveře doslova ve všech gastro podnicích. A Choboťa si mohl vybírat i určovat podmínky. Měl dokonce nabídky i ze zahraničí. A jak je veřejně známo tak na západ od Českých hranic se za práci platí mnohem víc. Ale Choboťa nikam do ciziny nechtěl. Cizí jazyky uměl. O to by nešlo. Angličtina, němčina, italština i španělština pro něj nebyly španělskou vesnicí. Všemi těmito jazyky komunikoval bez problémů. Nicméně chtěl zůstat číšničit jen v Česku. Pracoval, ale vždy jen v luxusních a renomovaných restauracích. To ,že stále zůstává v Čechách bylo pro jeho kolegy nepochopitelné. Každý na jeho místě už by dávno vyrazil do světa. Nicméně cestovat jen po Česku a nikam jinam byla vedle jeho čtyř rukou druhá Choboťova zvláštnost.

 Jednou na podzim když pracoval již rok v luxusní gurmánsky zážitkové restauraci “Expérience dans expérience” byl sychravý listopadový večer. V restauraci bylo příjemně útulno a klavírista hrál na malém pódiu decentní melodie vhodné k jídlu i k jeho zažití. Choboťa měl službu na zodpovědné pozici chef de rang. Pomalu doznívali večeře a někteří hosté si ještě po jídle dopřávali digestiv. V tom se stala velmi neobvyklá a v prostředí této restaurace nenormální až intenzivně neomalená událost. Jeden z hostů na první pohled distingovaný gentleman v obleku z prestižního londýnského krejčovství na Saville row snědl ze stříbrném tácku přinesenou účtenku a odmítl jí zaplatit. Poté vstal od stolu ,prošel restauraci a snědl všechny účtenky které uviděl na stolech. Reakce konsternovaných hostů nemá smysl popisovat. Protože účtů na stolech v tu chvíli nebylo mnoho tak měl za chvíli dojedeno a vrátil se brzy zpět ke svému původnímu stolu. “ Tak a teď už nebudou platit ani ti ostatní. Zařídil jsem jim to” holedbal se.

 Choboťa si založil své ruce na hruď a zkoumavě ho pozoroval. Nenormální host si až teď pořádně povšimnul jeho čtyř rukou. Rozesmál se a přistoupil k Choboťovi. “A podívejme se copak to tu máme za chobotnici. Ty ruce jsou všechny pravý a nebo jsou dvě z nich gumový? Zkusím tě zalít třeba ti vyrostou ještě další.” Vzal ze stolu vázičku vyhodil z ní čerstvé chryzantémy, vychrstl vodu na Choboťu a začal do něj vázičkou trkat. Choboťa po něm vystartoval všema čtyřma. Propukla rvačka. Byla rychlá a krátká. O tom kdo z ní vyjde vítězně bylo už předem jasné. Choboťou pořádně pomačkaný host byl vyveden z restaurace a přiveden k šatně. Tam byl hlídán Choboťou a jeho před ním do široka výhružně rozpřáhnutými čtyřmi pažemi dokud nepřijela přivolaná policejní hlídka.

Ten večer se Choboťa poprvé v životě rval. A navíc v práci jako číšník. Pro jeho mírumilovnou povahu i jeho číšnickou čest profesionála to byl obrovský šok a zklamání nad sebou samým. Jak už to tak někdy bývá při šokujícím či velmi intenzivním zážitku nastane uvnitř lidské hlavy pnutí, pak hnutí a člověk přehodnotí své hodnoty i rozhodnutí. Toto se stalo Choboťovi. Skončil s číšničinou. Definitivně. Bez problémů a vstřícně byl přijat do cirkusu Kellner a odjel s ním na turné po západní Evropě. Tam byl hvězdou manéže jako potomek čtyřrukého indického boha Ganéše.