Sněhurka a sedm dezolátů

 

 

Sněhurka a sedm dezolátů 

 

1. kapitola: Go woke, go broke!

V různých koutech republiky sedí sedm mužů u svých počítačů. Každý sám ve svém bytě nebo domě, každý s vlastním hněvem namířeným proti nové Disneyho Sněhurce. Klávesnice cvakají, myši klikají, v internetových diskuzích přibývají ostré komentáře.

Viktor si hlasitě povzdechne a napíše: *Lidi jako Rachel Zegler dělají z obyčejné slušnosti politiku. Film je odpad!*

Patrik přidává svůj stručný verdikt: *Go woke, go broke!* a spokojeně se opře.

Krištof zakroutí hlavou, napíše svůj příspěvek o „poplivání původní animované dokonalosti“ a odloží telefon.

Petr si pustí rozhovor s Rachel Zegler a rozčileně bouchne do stolu. "To snad není možný!"

Vašek na mobilu pročítá reakce ostatních a přidává svůj vlastní odsudek: *Latino Sněhurka? Shoř v pekle, Zegler!*

Lojza se uchechtne při pohledu na přebarvené trpaslíky a napíše: *Jak se sakra stalo, že Zlá královna je hezčí než Sněhurka?!*

Igor si otevře tabulku s tržbami a spokojeně si mumlá: "Kina jsou prázdná, přesně jak jsem říkal."

Najednou obrazovky všech sedmi mužů zablikají. Nejdříve si myslí, že jde o chybu připojení, ale pak se jejich monitory začnou rozjasňovat do oslepujícího bílého světla. Z jejich reproduktorů zazní zvláštní šepot. „Vy, kteří tak hrdinsky hodnotíte příběhy, aniž byste se jich účastnili… přichází váš čas!“

"Co to sakra—" vykřikne Viktor, než ho pohltí záře.

Každý z nich cítí, jak se mu pod rukama rozpouští klávesnice, jak gravitace přestává fungovat. Jakoby je něco vtáhlo do víru mezi realitami. Není čas se bránit, není čas křičet. Jen oslepující bílá tma.

Otevřou oči. Jsou venku, na rušném tržišti. Všude kolem nich se pohybují lidé v historických šatech, vzduchem se nese vůně čerstvého pečiva, z dálky je slyšet ržání koní. Na kopci se tyčí velkolepý hrad.

Patrik se posadí na zem a zamrká. "Do prdele… Kde to jsme?"

Viktor se otřepe a rozhlédne. "Tohle… Tohle je nějaký historický skanzen?"

Krištof se zatváří zmateně. "Jak jsem se sem dostal? Ještě před chvílí jsem byl doma!"

Petr se podívá kolem a poprvé si všimne ostatních. "Počkejte… vy jste taky tady? Kdo jste?"

Lojza zvedne ruku. "Neznám vás, ale mám takový pocit, že máme něco společného."

Igor si přejede rukou po tváři. "Tohle musí být nějaká halucinace. Nebo mě unesli woke ilumináti."

Vašek pohlédne na hrad a najednou mu to dojde. "Pánové… mám pocit, že jsme ve Sněhurce."

Nastane ticho. Všichni se podívají na hrad.

"A pokud se nepletu," dodá Viktor, "Zlá královna ještě netuší, že není nejkrásnější."

Petr se usměje. "Co kdybychom to změnili?"

 

2. kapitola: Plán

Skupina sedmi mužů, které svedlo dohromady podivné kouzlo, se stáhne do ústraní městečka. Posadí se do jedné z tmavých uliček za pekárnou, kde je nikdo neruší. Šeptají mezi sebou a vymýšlejí plán.

"Dobře, takže jsme tady a máme šanci to napravit," začne Viktor. "Ale co vlastně uděláme?"

"Jednoduchý!" vykřikne Patrik. "Musíme se zbavit falešné woke Sněhurky!"

"Počkej… a jak?" zamračí se Krištof. "Já tu pohádku vlastně nikdy neviděl. To ona vládne? Nebo ta královna?"

"Bože, jak někdo nezná Sněhurku?" protočí oči Petr.

"Hele, já jen vím, že tam je nějaký zrcadlo a že má jablko… nebo tak něco," krčí rameny Igor.

"To je jedno," mávne rukou Vašek. "Podstatné je, že se nabídneme Zlé královně jako její věrní rádci. Řekneme jí, že jí pomůžeme zbavit se Sněhurky."

Lojza přikývne. "A pak ji nahradíme pravou Sněhurkou!"

"Počkej, ale kdo je pravá Sněhurka?" zeptá se Krištof.

"No, taková, co odpovídá našim představám. Klasická bílá Sněhurka s černými vlasy a červenými rty!" vysvětluje Petr.

Igor si promne bradu. "Dobře, ale co se zrcadlem? Nechceme riskovat, že zase ukáže nějaký woke nesmysl."

"Přeprogramujeme ho!" prohlásí Viktor vítězoslavně.

"Cože? To jako hackneme kouzelné zrcadlo?" podiví se Vašek.

"Proč ne? Vždyť je to jen magická umělá inteligence! Musíme ho přenastavit, aby vidělo krásu tak, jak má vypadat."

Krištof se podrbe na hlavě. "Takže, abych to shrnul: Přesvědčíme královnu, aby nás vzala na svou stranu. Pomůžeme jí zbavit se woke Sněhurky, ale místo ní přivedeme tu správnou. A zároveň upravíme zrcadlo tak, aby podporovalo náš pohled na krásu."

"Přesně! A tím se pohádka dostane zpátky do správného děje!" zakončí Viktor.

Sedm mužů si vymění spiklenecké pohledy. Cítí, že mají misi. Skutečnou šanci napravit to, co bylo pokaženo. 

A první krok? Dostat se ke královně.

 

3. kapitola: Audience

Sedm dezolátů vyráží směrem k hradu. Jsou si jisti, že je Zlá královna přijme a vyslechne jejich nabídku. Už si představují, jak se stanou jejími rádci a spolu s ní odstraní falešnou Sněhurku.

Jenže realita je jiná. Sotva překročí bránu hradu, stráže je okamžitě obklíčí. Než stihnou cokoli říct, jsou sraženi k zemi a odvlečeni do podzemní hladomorny.

"To si děláte prdel?!" zakřičí Patrik, když za nimi zapadnou těžké dveře.

"Tak tohle jsem nečekal," zamumlá Viktor a mnul si naražené zápěstí.

"Měli jsme říct, že jsme diplomaté," ušklíbne se Krištof.

Dveře se po chvíli znovu otevřou. Vstoupí Zlá královna. A vypadá přesně jako Gal Gadot.

Lojzovi se rozbuší srdce. Zatrne mu v hrudi, dech se mu zrychlí. Vypadá… ještě krásnější než ve filmech.

Královna si ho všimne a mírně se pousměje. "Ty… vypadáš jako někdo, kdo mi má co říct. Pojď se mnou."

Lojza se zmůže jen na přikývnutí. Královna ho odvede z hladomorny a ukazuje mu nádherný hrad. Září z něj moc a elegance. Lojza je okouzlen. V jejím doprovodu úplně zapomene na ostatní.

"Takže… co jste vlastně chtěli?" zeptá se královna sladce.

A Lojza, celý poblázněný, vyklopí všechno. O jejich plánu, o zrcadle, o tom, jak by měla podle pohádky dopadnout.

Královna se usměje. Ví, že získala cenný úlovek. Otočí se a zavolá stráže.

"Odveďte ho zpět do hladomorny."

Lojza jen nechápavě zamrká. "Ale… proč?"

Královna se mu podívá do očí. "Protože teď vím, co jste zač. A už nejste hrozba."

Dveře hladomorny se znovu otevřou a Lojza je strčen zpět mezi ostatní. Ostatní na něj nevěřícně zírají.

"Co jsi udělal?!" zařve Viktor.

"Ty ses jí podělal a všechno jí řekl?!" dodá Patrik.

Lojza zrudne. "Já… ona byla… krásná. Nemohl jsem si pomoct."

Krištof si zakryje obličej. "Tak to jsme v prdeli. Nejenže už nemáme šanci opravit pohádku, ale nejspíš se z tohohle vězení ani nedostaneme."

Všichni si to uvědomí. Jejich mise skončila… dřív, než vůbec začala.

 

4. kapitola: Sněhurka a sedm dezolátů

V chladné, temné hladomorně se ozývalo jen tiché kapání vody. Sedm mužů se rozhlíželo kolem sebe, stále neschopni uvěřit, že je královna místo slibované audience rovnou uvěznila. Viktor klel, Patrik kopal do kamenné stěny, Krištof si tiše opakoval nadávky na woke Hollywood, zatímco Igor si mumlal něco o neomarxistickém spiknutí.

Dveře do hladomorny se pomalu otevřely a ve slabém světle pochodní se objevila dívčí silueta. Měla na sobě jednoduché šaty a červenou čelenku ve vlasech. Byla mladá, půvabná, s velkýma nevinnýma očima.

„Jste v pořádku?“ zeptala se jemným hlasem.

V místnosti nastalo hrobové ticho. Až po několika vteřinách se Viktor pohnul a procedil skrz zuby: „Takže už je to tady. Ona přišla osobně.“

„Kdo?“ nechápala dívka.

„No přece TY! Rachel Zegler, ne?“ vyprskl Petr s odporem. „Přišla ses nám vysmívat?“

Sněhurka si je zmateně prohlížela. „Rachel? Omlouvám se, ale nevím, o kom mluvíte. Já jsem Sněhurka.“

„Ale jistě!“ ušklíbl se Lojza. „Předstírej, že nevíš, co se děje. Ale my víme pravdu! Ty jsi woke propaganda a my jsme tady, abychom napravili pohádku.“

Sněhurka se zatvářila ještě zmateněji. „Já… nechápu. Pohádku? To není žádná hra, já tu žiju. A pokud jste moji nepřátelé, měla bych jít…“

Krištof se zamračil. „Počkej, počkej. Ty fakt netušíš, že tě hraje nějaká herečka a že se kolem toho strhla obří kauza?“

„Cože? Kdo mě hraje? Jsem prostě já,“ namítla Sněhurka.

Skupina mužů na sebe začala váhavě pohlížet. „Takže… možná fakt není ona…“ hlesl Vašek.

„Ale vypadá jako ona!“ namítl Igor.

„Tak třeba proto, že je to originální Sněhurka?“ pokrčil rameny Patrik.

Nastala chvíle ticha. Postupně si začali uvědomovat absurditu situace. Tohle nebyla žádná Rachel Zegler. Tohle byla pohádková postava, která netušila nic o woke Hollywoodu, Palestině nebo Disneyho problémech. Jen obyčejná dívka, která se skrývala před svou nevlastní matkou.

„Dobře… dobře… asi jsme tě obvinili omylem,“ připustil Viktor a zamračil se. „Ale jedno víme jistě – královna tě chce zabít.“

Sněhurčiny oči se rozšířily. „Cože? Ale proč? Co jsem udělala?“

„Jsi podle zrcadla krásnější než ona. A to ona nemůže dovolit,“ vysvětlil Krištof.

„Musíš odtud pryč. A my taky,“ dodal Vašek.

Sněhurka přikývla. „Dobře. Pomohu vám utéct. Ale musíme být opatrní. Stráže jsou všude.“

A tak začal jejich společný útěk z hradu. Když se sedm dezolátů a jedna princezna společně vydali do neznáma, možná poprvé začali pochybovat o svých dřívějších přesvědčeních. Pohádka, jak se zdálo, nebyla tak černobílá, jak si mysleli.

 

5. kapitola: Útěk

Viktor se opřel o chladnou kamennou zeď hladomorny a zadumaně si promnul bradu. "Počkat... někde přece z tohohle hradu musí odtékat splašky, ne?"

"Jasně!" Igor nadšeně plácl rukou do dlaně. "Vždyť ve všech hradech bývaly nějaký stoky."

"A víme kudy?" zeptal se skepticky Krištof.

Nastalo trapné ticho. Nikdo si pořádně nepamatoval děj pohádky. Ti, co ji viděli v kině, ji stejně jenom hejtovali místo sledování.

Nakonec se jich ujala Sněhurka. "Myslím, že v podzemí jsou nějaké tunely. Občas je slýchám, jak tam teče voda."

Viktor přikývl. "Tak se tam musíme dostat. Není jiná šance."

Potichu se vydali dolů chodbami, Sněhurka vedla. Hrad byl v noci tichý, jen pochodně na stěnách vrhaly dlouhé stíny. Těsně před tím, než našli ústí stoky, narazili na těžké dřevěné dveře s vyřezávanými symboly. 

Petr se zarazil. "Co to je?"

Sněhurka zbledla. "To je tajná kuchyně Zlé královny."

"Tady se v pohádce vyrábí otrávené jablko" napadlo dezoláty.

Ticho. Pak se Lojza zamyslel. "Hele... a co když... co když by to jablko mohlo fungovat jako lístek zpátky do našeho světa? Jako... že když ho sníme, tak se probudíme doma u počítačů?"

Vašek si odfrkl. "Nebo chcípnem, idiote."

"Tak někdo to může zkusit, ne?" nadhodil Igor a významně se podíval na Lojzu.

Lojza polkl. "Moment, moment! Nejdřív se podíváme, jak ho ta královna vlastně chce udělat."

Opatrně otevřeli dveře a vstoupili do kuchyně. Uvnitř bylo podivné, nazelenalé světlo, police plné lektvarů a otevřená kniha s receptem na smrtící ovoce. Otrávené jablko zatím nikde, ale ingredience už byly připravené.

"Tak co teď?" zašeptal Krištof.

Všichni se podívali na Sněhurku. A poprvé od příchodu do tohohle světa jim došlo, že možná nejsou ti, kdo tady mají rozhodovat.

 

6. kapitola: Sbohem Sněhurko!

Sedm dezolátů nakonec přijde na způsob, jak vytvořit otrávené jablko. Nejsou si jisti, zda to bude fungovat, ale rozhodnou se risknout to.

„No tak, pánové, buď to vyjde, nebo tu chcípneme,“ povzdechl si Viktor a podal jablko prvnímu v řadě.

"Sbohem Sněhurko. Musíš se teď vydat směrem k chaloupce trpaslíků. Jen počkej prosím, jestli se nám podaří odtud uniknout. Jinak nás zachrání jen polibek z čisté lásky."

„Tohle je totální hovadina, mám roky profil na seznamce a žádnou čistou lásku jsem nenašel“ zavrčel Igor, ale i on si nakonec ukousl.

Každý si vzal kousek a s nedůvěrou si hryzli. Bolest, která následovala, byla nesnesitelná. Upadli do hlubokého spánku. Jak jejich vědomí bledlo, viděli, že se kolem nich děje něco zvláštního – svět se rozmazával, hrad mizel a kolem nich se rozprostírala temnota.

Když se probudí, jsou zpátky ve světě lidí, ale něco je jinak. Dostávají zprávy od známých, kteří byli v kině na Sněhurce. Ti jim píší, že ve filmu vystupuje skupinka sedmi podivných ťulpasů, kteří se jim až podezřele podobají. Vyděšení dezoláti si ověřují recenze a s hrůzou zjišťují, že nová verze Sněhurky má najednou vysoké hodnocení. Lidé si oblíbili právě onu komickou skupinu sedmi nešťastníků, kteří se v příběhu pohybují.

Dochází jim, že se jim nakonec přece jen podařilo pohádku změnit. Ne tak, jak zamýšleli, ale přesto se do ní nesmazatelně zapsali. Ať se jim to líbí, nebo ne, jejich jména a tváře teď žijí v nové verzi pohádky – navždy.

---