Jiskry v srdcích

Bylo to v Maroku

za slunného poledne

nastoupila do autobusu

posadila se naproti mně

a četla si

knihu o Britské kolonizaci

Kolem hlavy elegantně ovinutou

černobílou Palestinu

z pod které zářila slonovinově hladká tvář

seděla tam jako poslední berberský lev

a voněla jako dotek šafránu

 

A zatímco rozpálený písek bubnoval do oken

jimiž se dovnitř linul nářek minaretů

na moment pohlédla ven

předtím než vystoupila

do paprsky roztančené dáli

velkýma černýma očima

jako dva obsidiány plné plamenů

pohledem, který se měl stát ikonou

 

 

A já v tu chvíli měl chuť všeho nechat

a jen jí následovat

a křičet a řvát a plakat

a roztrhat všechny plakáty podél chodníků

a poplivat sochy na všech náměstích

a ve jménu revoluce

vytáhnout do ulic všechnu nespravedlnost

a lynčovat ji navlečenou v gumových pneumatikách

a srovnat se zemí všechny jejich zámky

a spálit všechny falešné modly

A osvobodit všechny ty nebohé duše

od utrpení, o kterém nemají potuchy

A klidně v jejím jménu život položit

a klidně jej i vzít

 

Ve jménu revoluce

té, která se mi zjevila a zase rozplynula

jako sen, co se nedá vyprávět ve chvíli

kdy se za ní zavřeli dveře

a zmizela mezi hliněnými domy

zatímco knihu třímala pyšně na prsou

 

Autobus zůstal plný jisker

a já se o sobě ten den dozvěděl

zase něco nového

---