Bez tebe hořím

Někdy tě slyším vzdychnout,

a přitom tu nejsi.

Jen ozvěna představ,

kde mi tvé stehna obkreslují sny.

Tvůj klín —

vlhký dřív, než se přiblížím,

jako by mě zval, jako by věděl,

že tam patřím.

Chci tě.

Ale ne tak, jak se říká mezi dveřmi.

Chci tě rozevřenou,

rozechvělou pod prsty,

když jazyk najde přesně to místo,

kde se ti láme dech.

Polibky?

Jen ty, co pálí.

Co zanechávají stopy.

Na stehnech, na břiše,

mezi prsy —

ne slovem, ale žárem.

Mám tě v hlavě,

v dlaních,

v každém napjatém svalu,

který už moc dlouho čeká.

Bez tebe hořím.

Ale nespálím se —

ne dokud tě znovu neroztrhám pohledem

a neponořím se do tebe,

jak se topí muž,

který se pro vodu narodil.