Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se1000 let ruské rozpínavosti. Od počátků k Putinovi
Autor
Zajíc Březňák
Douglas Boyd, Frýdek-Místek 2015, Alpress, s. r. o., 375 stran, ISBN 978-80-7466-701-5
Roku 2015 vydalo nakladatelství Alpress český překlad knihy britského autora Douglase Boyda. Kniha původně vyšla roku 2009 a nové doplněné vydání roku 2014 pod titulem „The Cremlin conspiracy“. Zdík Dušek knihu v roce 2015 přeložil pod názvem „1000 let ruské rozpínavosti“ s podtitulem „Od počátků k Putinovi“. Název je výstižný jak v anglické verzi, tak v pozměněném českém znění.
Nejedná se o žádné akademické dějiny Ruska, autor možná ani nemá odborné historické vzdělání. Je to v dobrém slova smyslu literatura faktu, která je podložena i osobními zkušenostmi. Jeden čas se Boyd například ocitl ve vězení východoněmecké tajné policie Stasi.
Především se však opírá o dlouhodobý autorův zájem o Rusko, ruskojazyčnou oblast a celou východní Evropu, o dějiny studené války, ale třeba i o francouzskou cizineckou legii.
Prvních několik set let ruské historie autor prochází jen ve vší stručnosti. Větší prostor je věnován až postavám a příběhům 18. - 21. století.
Tomu odpovídá členění díla. První hlava zahrnuje období od počátků až do ruské občanské války po bolševickém puči vedeném Leninem a Trockým v roce 1917. Druhá popisuje následující období, kdy se po smrti Lenina v roce 1924 dostává do popředí Stalin, a končí druhou světovou válkou. Třetí část je věnována studené válce, Jelcinově éře a vzestupu Vladimira Vladimiroviče Putina. Čtrvrtou kapitolu původní vydání z roku 2009 nezahrnovalo, jedná se o doplnění látky do doby druhého vydání anglického originálu v roce 2014, kterým kniha končí.
Velká pozornost je věnována otázkám špionáže a snahám bolševického režimu o světovou komunistickou revoluci prostřednictvím podrývání západních demokracií.
K tomu sloužila Komunistická internacionála (tzv. Kominterna založená roku 1919 v Moskvě) a množství zahraničních komunistických stran jako byla CPGB (Komunistická strana Velké Británie). Právě dějinám a působení CPGB je věnována velká pozornost. Tyto strany (jako třeba i „naše“ KSČ) neměly žádnou vlastní politiku, nýbrž vykonávaly příkazy Moskvy, což se jasně ukázalo po podepsání sovětsko-nacistického paktu ze srpna 1939.
Tok vyprávění „velkých“ dějin je přerušován větším počtem zajímavých vedlejších příběhů a konspiračních zápletek.
Autor se nevyhýbá popisu Stalinových zločinů a záborů stále nových území, v čemž politika SSSR přímo navazovala na výboje z dob carské říše. Stalin rovněž ani v dobách největšího válečného vypětí za druhé světové války neváhal plýtvat lidským potenciálem a zdroji na obrovské přesuny obyvatelstva v rámci své rozsáhlé říše a na jiná zvěrstva.
Po druhé světové válce a vytvoření pásu satelitních režimů ve střední a východní Evropě se komunismus snažil o další šíření v podmínkách studené války a jaderného zbrojení s potenciálem zničit celý lidský rod.
S autorem se tak podíváme na Korejský poloostrov v době tamní „zástupné“ války mezi Východem a Západem v letech 1950 – 1953, do vietnamské džungle i na karibský ostrov Kuba, kde se chopil moci Fidel Castro. Zde došlo v říjnu 1962 k největší krizi celé studené války. Mimochodem s touto karibskou raketovou krizí to bylo podle autora dost jinak, než se běžně líčí.
Komunismus (resp. socialismus) však v žádné zemi nefungoval dobře.
Po Stalinově smrti v roce 1953 a odhalení jeho zločinů Chruščovem (který se na nich ovšem vydatně podílel) roku 1956 došlo k celému řetězu krizí, ať už v NDR roku 1953, v Polsku a Maďarsku roku 1956 či v Československu za pražského jara 1968. Kupodivu polské hnutí Solidarita je stěží zmíněno.
Smrtelnou ránu dostalo sovětské impérium až v 80. letech, roku 1979 se totiž stárnoucí Chruščovův nástupce Leonid Brežněv rozhodl pro invazi do Afghánistánu, který se v následujících letech stal „ruským Vietnamem“. Místní muslimští povstalci byli tehdy bohatě podporováni zbraněmi a municí ze strany USA.
Již menší pozornost Boyd věnuje období vlády M. S. Gorbačova a rychlému rozpadu vnějšího a posléze i vnitřního impéria na přelomu osmdesátých a devadesátých let, jakož i rozpuštění SSSR na konci roku 1991.
Následuje stručný popis tzv. Jelcinovy éry let devadesátých charakterizované hospodářským rozvratem, poklesem životní úrovně a všudypřítomnou korupcí. Tehdy probíhal také raketový vzestup bývalého agenta KGB v NDR Vladimira Vladimiroviče Putina.
Závěrečné pasáže knihy jsou věnovány období Putinovy vlády od konce roku 1999 až do roku 2014 (obsazení Krymu a odtržení separatistických republik od Ukrajiny už bohužel nepopisuje).
Celkové vyznění je takové, že Putin je novodobý car snažící se navázat na územní zisky všech svých carských i sovětských předchůdců.
Obavy Boyd mírní pouze poukazem na upadající ruskou demografii, etnických Rusů je totiž stále méně. Také zásoby ruské ropy a plynu, na kterých byl založen vzestup země pod Putinovou taktovkou, jednou dojdou.
Knihu lze doporučit všem zájemcům o ruské a sovětské dějiny, o historii studené války a o ruské (ale naopak i západní) špionážní aktivity v průběhu (hlavně) 20. století.
9 názorů
Zajíc Březňák
před 2 měsíciProvedl jsem ještě nějaké úpravy.
To říkal i Havel, co na ně platí. Jenže oni haraší těmi zbraněmi. Já ale nechápu proč za ta léta proti tomu něco neudělala Evropa na hranicích. Já vím, je NATO, ale ne pro všechny. Je EU, ale také ne pro všechny. Proč oni všechny smlouvy porušují, zatímco my na nich tak lpíme, a nedokážem udělat výjimku. V poslední době jako by se uzavíral jakýsi zlověstný kruh. Stále víc se dostávají k moci pochybné síly jako bysme zase usínali na vavřínech...
Zajíc Březňák
před 2 měsíciK3, říká se, že jediné čemu Rus (ne všichni, samozřejmě, ale jako národní typ) vždy rozuměl, je síla. Tu Evropa moc neprokázala. OSN je bezzubá v podstatě od svých počátků v roce 1945.
USA si to chtějí dělat po svém. Svět se vrací k velmocenské politice ve stylu 19. století, chápe to Rusko, chápe to Čína a chápou to USA. Evropa se nechová jako velmoc, protože žádnou velmocí není, je to stále jen dost volný spolek států s často dost rozdílnými zájmy.
To je můj laický pohled, nesleduji současné mezinárodní vztahy zas tak do hloubky...
Migrace z Ukrajiny nám jen prospívá, bohužel lidé to u nás nevidí, či spíše nechtějí vidět, chtějí svoje jednoduché pravdy...
V roce 2023 jsem byl taky na operaci, taky mě operoval ukrajinský lékař. Moje babička pocházela z Podkarpatské Rusi, která byla kdysi součástí ČSR (jasně, byla to taková naše kolonie...) a kterou nám Stalin v roce 1945 potichu odňal, nyní je součástí Ukrajiny. Nevím, zda se považovala za Rusínku, Ukrajinku či snad (po těch dlouhých desetiletích zde) Češku, zemřela dříve než jsem se narodil. V SSSR zřejmě žít nechtěla, proto odešla do Čech.
Czieslaw Niemen napsal píseň Dziwny jest ten swiat. Je opravdu divné jak se to kolem Evropy a Ruska děje. Já byl hrozně zklamaný už když zabrali Krym. Ostatní Evropa jen přihlížela a proklamovala svými výroky ty,ty,ty! a kde nic tu nic. Ukrajina odevzdala atomové zbraně, dostala záruky a kde nic tu nic. A teď to všechno chceme zachraňoval a nevíme jak. Vlastně víme, ale nechce se nám bojovat. Bojíme se třetí světové a přitom už teď to nic jiného není. Ale protože nám se do toho nechce Rusové pokračují. Putin tu třetí, která už je, potřebuje, aby si prodloužil život, a dělá vše proto aby byla na ostro. A přitom tu máme organizace, které by tomu měly zabránit. K čemu je OSN s jejich vojsky? A další a další světové organizace? Evropa se měla semknout a jít do toho v samém počátku. Ale my jsme je obětovali. Teď už je to takové dost komické. S Trumpem i bez něho. Nakonec nebýt těch Poláků, jak jsi se zmínil, kteří to tehdy v loděnicích začali, kde bychom byli bez nich. Hladomor který na Ukrajině záměrně rozpoutali byl strašný. A co jsme udělali abychom tomu zabránili? Na psaní mírových smluv jsme kadeti, ale ty Putin nejspíš ani nečte a hází je do ohně... Teď jsem byl v nemocnici, ošetřovali mě Ukrajinci. Pracoval jsem s nimi v sadech, jsou to skvělí lidé, a mně je z toho všeho na nic.
Zajíc Březňák
před 2 měsíciZeanddrichu, díky za pěkné logické zamyšlení...
Od dob Kyjevské Rusi uplynulo pěkných pár pátků, přibližně oněch 1000 let, během nichž se tamní obyvatelstvo diferencovalo na Ukrajince, Rusy a Bělorusy. Došlo k přenosu mocenského centra z Kyjeva do Moskvy (jako třeba u nás z velkomoravských hradišť do Prahy). Ukrajinský národ se pak vyvíjel postupně, k tomuto vývoji paradoxně přispívali sami Rusové, třeba Stalin (i když to byl Gruzínec Džugašvili) svým uměle vyvolaným hladomorem na Ukrajině na začátku 30. let dvacátého století. Ke konečnému dotváření ukrajinské národní identity zřejmě dochází právě nyní pod tlakem ruské agrese. Boyd se těm počátkům moc nevěnuje, jsou pro něho mlhavé. Až od tatarského vpádu a postupného vymaňování se Moskevské Rusi z tatarské mocenské sféry to bere trochu podrobněji. Z tohoto hlediska není název českého překladu zcela výstižný.
Zeanddrich E.
před 2 měsíci
Hm; docela by mně tedy zajímalo, jak se autor popasoval s přerodem Ukrajinců (nebo je snad považuje za Rusy... ? :) ), kteří odešli z Kyjevské Rusi kolonizovat oblast kolem řeky Moskva, v ruské impérium (které potom v roce 2022 (či snad už 2014) zpětně napadlo svou mateřskou Kyjevskou Rus...).
((...)).
Možná snad ale bude počátkem ruské rozpínavosti myšleno už Vladimírovo (syna Svjatoslavova, pokud se nepletu; - ten se mimochodem za své snažil prý uchytit až na Bálkaáně :) ) obsazení spřízněných oblastí svými syny...? :)
Cituji z Povesti vremennych let k roku 988 :
"Byloť dvanácte synů jeho ... I posadil Vyšeslava v Novgorodě, Izjaslava v Polocku, Svjatopolka v Turově a Jaroslava v Rostově. Když pak starší Vyšeslav v Novgorodě zemřel, dosadil do Novgorodu Jaroslava, Borise do Rostova, Gleba v Muromi, Svjatoslava u Drevljanů, Vsevoloda ve Vladimiru [Volyňském] a Mstislava v Tmutarakani." Jistým problémem je, že Svjatoslav i Vladimír ale pořád ještě seděli v Kyjevě - stejně jako mnohé další generace vládců celého rozsáhlého území až po Novgorod na severu, ..., Rostov a úpatí Kavkazu na jihu, po rodící se polský stát a po Velkou Moravu (později český stát) na západě, a po Balkán na jihozápadě, pokud se nepletu - :); - byli to tedy tehdy Rusové...? -Potom ale autor dává vlastně za pravdu tomu v současnosti z Moskvy vládnoucímu ruskému Vladimírovi :), kteří tvrdí, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden národ, který by tedy logicky :) měl žít v jednom společném státě... :). |
Rozhodně vám děkuji. :)
To je rozhodně velmi zajímavé.