Bez jména

kravata leží na zemi
je ticho
a sklo praská v ruce
jen teplem

tvůj parfém
v mé představě
za nehty, na krku,
v paměti

neumím tě napsat
ale vím, že v tobě je L
měkká
kluzká
vínová

říkám ti jinak
ve snech
říkám tě
po slabikách
po dechu

jsi jako liána
co neškrtí
ale nedá dýchat

v noci
když sedím sám
čekám
na stín
co zanechá škrábanec
na skle
na těle
na mně

říkám ti jinak
nikdy nahlas
nechci tě přivolat —
chci, abys přišla sama