114.

Umbratica, tak v tom s tebou samozřejmě souhlasím.

K3,

tu hranici, kdo je boháč a kdo ne, se teď právě pokouší definovat Ministerstvo práce a sociálních věcí. Marian Jurečka o té definici mluvil nedávno v rádiu, takže si něco z ní  ještě pamatuji. Rodina, která bohatá není, musí vlastnit pouze dům nebo byt, ve kterém bydlí, nikoli více domů a více bytů. Každý dospělý člen rodiny může mít pouze jedno auto a na kontě by neměl mít víc než 200 000 Kč. Kdo je nad těmito parametry je už "majetný" a neměl by mít právo na sociální dávky.

Lidé, kteří mě obklopují překračují tyto parametry mnohonásobně.Vlastní například rozsáhé nemovitosti v Řecku a Španělsku, olivové sady, námořní jachty a tak podobně.A taky si myslím,že není auto jako auto. Ojetá škodovka je něco jiného než zánovní Lamborghini.

Já tomu asi přestávám rozumnět. Nevím kdo je boháč, kde je ta hranice? To trochu zavání starými pohádkami. Já je postrádám venku, na ulici, v lese, to je fakt. A všeobecně málo sportují...

K3,

mohu tě ujistit, že děti boháčů si mají kde hrát. Objíždějí na elektrických koloběžkách a v elektrických autíčcích celé okolí a jednu dobu dokonce jezdila jedna holčička po satelitu na závodním koni, kterého jí tatínek koupil. Teď je oblíbenou zábavou místních dětí šmírovat sousedy kamerou na dronu..  A můžeme si stěžovat - třeba na lampárně.

Mně dost děsí ty propastné sociální rozdíly, které dnes mezi dětmi jsou. Jednoho chlapečka vozí táta do školy mercedesem, druhému musí platit obědy obec.

Dovolte mi abych se zastal dětí. Chápu je. Je to přece způsob jejich řeči, jejich komunikace. Kam mají jít? Jsou tu doma. Ony si to místo pro bydlení nevybraly. Mně třeba vadí v některých hospodách vymezené místnosti pro děti a jejich rodiče. Ať si řvou po svém a dospělí ať si řvou zase po svém.

U nás je taková malá čtvrť nových domků. Jak píše Um. malý satelitek Kolem dokola se obehnali vysokou betonovou zdí a a na vjezdovou silnici si dali značky: Zákaz vjezdu a Soukromý pozemek. To se mi nelíbí a vadí mi to. Uzavíráme se sami před sebou. Já vím, že to nebylo míněno ve zlém, ale mě napadla slova písničky: A co děti? Mají si kde hrát?

Benetko,

já jsem štvancem a trestancem na vlastní zahradě. Žít v satelitu je nesnesitelné utrpení. Asi sto metrů od našeho mají dítka zbohatlíků soukromí hřiště a trampolíny, takže si asi umíš předstasvit ty zvukové efekty. A do toho permanentně motorové sekačky, žací traktorky, nůžky na živé ploty, soukromé helikoptéry a drony. A taky horkovzdušné balóny, ale ty aspoň nedělají hluk. (Tedy aspoň ne moc velký. Syčení hořáků je taky dost slyšet...) 

Vždycky mě fascinuje, když některý místní autor píše ve stejný den o stejných věcech jako já. Dnes oba píšeme o křičících dětech. Ty tvoje děti piští na hřišti, ty moje řvou u rybníka a je fakt, že ani já ani ty o dětech moc často nepíšeme. O hospodách píšeme rozhodně častěji. Tip.