Rtěnka na šálku

Nebo oba najednou, společně..

(Ty - pomalu, jemně, melancholicky)

Zůstalo to tam.

Na bílém porcelánu –

nepatrná stopa tebe,

co se ráno vytratila

ještě dřív, než káva

(Já, tiše, jako ozvěna)

Já tam byla.

Na rozhraní

mezi

miluji tě

a

mám tě rád.

(Ty, s tichou nostalgií)

Tvůj polibek

voňavý po malinách,

červený jak nedořeknuté věty

mi tiskne tvář

do obláčků páry nad hrníčkem.

( Já,  jemně, skoro omluvně)

Ale

zůstalo to tam.

Byla jsem ta stopa,

bílá,

vytratila jsem se…

(Ty, s nádechem smutku)

Dýchám tě.

Ještě chvíli.

Než tě schovám do kredence

mezi jiné vzpomínky,

které už nevoní tak silně.

(Já, naléhavěji, bolestněji)

…protože jsi mě

přestal

hledat.

(Ty, unaveně, smířeně)

Venku je zataženo.

Ráno mžourá

a tvůj smích mizí mezi vrstvami mlhy.

( Oba – skoro šeptem, střídáme se po verších)

Ale ten hrníček

(zůstává)

ještě chvíli

(než barva zmizí)

a já si nebudu jistý

jestli jsi tu vůbec byla

Já tam byla

na rozhraní 

mezi 

miluji Tě

A

mám Tě rád

Ale

Zůstalo to tam

byla jsem ta 

stopa 

bílá 

vytratila jsem se

protože jsi mě

přestal 

hledat