L’anamour

vypil jsem tě jako absinthe,

na jeden doušek,

naslepo,

s jazykem zhořklým od tvého désir.

na boulevardu mezi sny

jsem hledal tvůj stín,

třepotal se jak špinavý závoj

na prázdném perónu.

cigarette mezi prsty,

plápolající jak poslední vzkaz —

psaný rukou, která se už nevěří.

l’anamour

mi šeptá do ucha

slova bez smyslu,

slova jako noir,

slova jako jamais,

slova, která pálí víc než tvoje polibky.

ve tvých očích

se topí mon rêve,

bez hlasu,

bez návratu.

miluj mě v jazyce, který nás oba zradí,

miluj mě v tichu,

kde l’anamour už zvedá číši,

a připíjí na náš pád.