Nedokážem

Neumím tě napsat.

Neumím tě ani vyslovit.

jenom tě –

nějak –

potřísnit slovy, co se dusí samy v sobě.

Drápeme se k sobě v písmenkách,

rozbitých, rozervaných,

slova nám krvácí pod nehty,

slova nás zraňují,

jsou to nehty, jsou to zuby, jsou to spáleniny.

říkáme:

chci tě

říkáme:

dotkni se mě, i kdybys mě měl roztrhat

říkáme:

dej mi všechno a nic a sebe a smrt a kůži

ale místo toho –

jen prsty kloužou po skle,

jen věty,

co křičí a nikdo je neslyší,

jen já a ty, a mezi námi

vzdálenost, co voní potem a popravou.

neumíme psát

neumíme malovat

neumíme žít

umíme jen –

toužit

kousat

být si navzájem jizvami.

a tak ti píšu

ne báseň –

ale rozsekaný kus sebe.