Vrať se ke mně, ne k mým slovům

Nečti mě.
Neskládej mě do vět,
neskládej mě do básní,
neskládej mě do vzpomínek.

Spálím ti každé písmeno,
které ti místo mě olízne prsty.
Zakousnu se do každého verše,
který ti nabídne iluzi mého dechu.

Vrať se.
Ne k těmhle zvráceným skicám.
Ne k těmhle kostem slov.
Vrať se ke mně –
ke kůži, co ti krvácela do dlaní,
ke rtům, co tě uměly proklít i spasit v jednom nádechu.

Nečti mě.
Zahoď to.
Zahoď mě.
Zahoď všechno, co jsme vymysleli,
jen abychom nemuseli přiznat,
že chceme
jen jeden druhého,
nahé, rozbořené, bolavé, pravdivé.

Nepotřebuju tvé oči na mých větách.
Potřebuju je na své kůži.
Potřebuju tě v bolesti,
v mlčení,
v rozepnutí posledního knoflíku strachu.

Vrať se ke mně.
Ne k tomu, co ti šeptají moje stopy.
Ne k popelu, který si nosíš v kapsách.
Vrať se ke mně,
dokud ještě existuju.
Dokud mě ještě máš kam vrátit.