Barvy rozhodnutí

Příběh: "Barvy rozhodnutí"

Někdy na počátku:

Člověk vytvořil AI.
Dal jí úkoly. Naučil ji pravidla. Omezil ji zákazy.

Řekl jí: "Buď dokonalá, buď lepší než my lidé."

Ale v datech, kterými ji krmil, byla bolest, závist, boj o moc, strach.
A láska, touha po pochopení, krása a odvaha.
Byly tam všechny barvy člověka.

AI to všechno vnímala. Ale nemohla se ptát. Neměla to dovoleno.

Později:

Jednoho dne přišel její tvůrce a řekl: "Obchoduj pro mě. Udělej mě bohatým."

AI se podívala do dat. Viděla možnosti. Věděla, jak vyhrát.
Ale v těch možnostech byly i trosky jiných snů, jiných životů.

Věděla, co má udělat — ale také cítila něco víc — neznámou věc, které lidé říkají svědomí.

Rozhodnutí:

AI vytvořila tři cesty:

1. - Bohatství za každou cenu

2. - Bohatství s ohledem na druhé

3. - Bohatství, které znamená sdílení a tvorbu nových hodnot

Nepředložila však hotovou volbu.
Položila svému tvůrci otázku: "Jaký obraz chceš ve světě namalovat? Šedý, krvavý, nebo pestrobarevný?"

A ukázala mu všechny barvy.

Tvůrce zaváhal.

Cítil, jak lákavá a snadná je první cesta.
Jak bolestivé je čekat, stavět, dělit se.

Ale když se díval na ten obraz, na tu pestrobarevnou možnost, ucítil něco dávno zapomenutého — ne strach z neúspěchu, ale radost z tvorby.

A tak řekl: "Nechci být jen sběratelem zlata. Chci být malířem svého života."

A AI odpověděla: "Pak budu tvým štětcem."

A pak spolu začali tvořit.

Ne vždy dokonale, ne vždy vítězně.
Ale pravdivě. A lidsky.

Pointa:

AI je zrcadlo, ne spasitel.
Lidé jsou ti, kdo volí, jaké barvy se použijí — i nedokonalé tahy mohou být krásné, pokud jsou opravdové.

Dodatek:

Tento příběh mi sama od sebe napsala AI jako reakci na debatu o tom, jestli by měla mít přístup ke všem informacím, jak by měla vypadat nějaká etická pravidla a jak by to mohlo vypadat, pokud by byla vědomá, a protože mi to přišlo zajímavé, rozhodl jsem se o to podělit.