Za noci

Přibývá na šňůrce korálků dnů

a sotva začal jen hned rychle ztich

bylo snad pondělí šedé jak dům?

odpověď dává mi jakýsi smích

To vítr směje se on byl tu dřív

do plachet opřel se i do sukní dam

on nikdy nezemře stále je živ

a když je bezvětří  je ticho sám.

A pak se přitočí na láhev zahraje

musí být prázdná to snad už víš

když vínem životu na zdraví připiješ

pak být zde ještě snad na chvíli smíš.

A čerti točí se nad polem v poledne

Bůhví kdo žení se a proč a s kým

a čas ti odčítá věčnost tvou do jedné

a stíny v hodinách šednou jak dým.

Jsme jenom peříčka vypadlá z Pegasů

to tvoje lehké je jak dobrý sen

a moje padá ti za noci do vlasů

navléká osud nám snad další den.