Jidáše

V pokoji pro hosty stojí teď čas

v hodinách nepráská bičem jak dřív

ve skříni červotoč chodby jak vlas

hryže jak svědomí do dřeva div.

Je léto tráva se pomalu kymácí

jako ten opilec co jde již spát

a všechno někam se jak pára vytrácí

život je nálezem všech krásných ztrát    

A vedro v kuchyni je v době oběda

ze smutků ušij mi košili dnů

do jehly z trnů mých navlékni nevěda

nit horkou vlasatic a taky tmu.

Však lnu je na poli dost i na rubáše

ve květech jeho je modř jen a sůl

a napeč prosím mi chleba a Jidáše

obojím připomeň, že jsem jen tvůj.