Dobré bydlo

Ropucha seděla na velkém leknínovém listu, protože malý by takovou velkou žábu neudržel. Byla oblečená do červeného brokátu a na hlavě nosila zlatou korunu. Tak to alespoň viděly žáby. Ve skutečnosti měla na sobě kus červeného hadru, který našla v močále a na hlavě víčko od plastové láhve, které navíc nebylo zlaté, jen žluté.

Celý čas ta obrovská žába jen seděla na svém leknínu a pojídala mouchy, které ji nosily všechny žáby močálu. Každá měla povinnost odevzdávat denně ropuše jednu mouchu, a protože kvákalo v bažině spousta žab, měl žabák vždy plný košík much. Tlustým růžovým jazykem vystřeloval a trefoval se do košíku a tak ty mouchy pojídal a bylo mu dobře. Protože byl to on, který vládl močálu.

A žáby svého žabího krále uznávaly. Proč?  Protože to byla ta největší ropucha v bažině a nosila na hlavě zlatou korunu, a taky protože much se rojilo v močále jako mraků na obloze a tak odevzdat jednu stranou nebyl žádný problém. A navíc ropucha nehodlala zvedat daně. Byla se sebou velmi spokojená a usmívala se na všechny strany a poulila očima a přežvykovala mouchy.

Jednoho rána se objevila na nebi maličká tečka, která se přibližovala a pak zakroužila nad močálem. Čáp s červeným zobákem přistál kousek od bažiny, udělal klapy, klapy, klap a všechny žáby zmizely pod vodou. Jen král zůstával na svém leknínovém listu, na svém žabím trůnu s košíkem much. Čáp spatřil mimořádně urostlou žábu a zaradoval se nad svým štěstím.

A tak, zatímco král pojídal mouchy z košíku, čapí stín rostl nad žabákem a král si pomyslel, že jde o mrak a že asi bude pršet a pro žábu je déšť jako pro lidi slunečné počasí a tak se žabák zaradoval.

Čáp se taky zaradoval, a vzal žábu do zobáku, ropucha zpanikařila a snažila se vyprostit, ale vše bylo marné, už bylo pozdě, a skončila v ptačím žaludku, v močálu z kyseliny. Velký leknín, košík much a jeho svět a všechno, co znal, bylo v tom jediném polknutí ztraceno.

Co z toho plyne za poučení?

Dejte králi, co náleží králi. Protože i králové dělají pořádek v močálu a řeší spory a zajišťují jakous takous bezpečnost. Když je to rozumný žabí král, dejte mu mouchu denně a budete mít  klid.

Ale zároveň není zas tak o co stát, být králem v močálu, protože ztratíte schopnost sebereflexe. Můžete být svým postavením tak okouzlen, až zpychnete a navíc ještě ztloustnete. A všechny přirozené reflexy, které máte, ztratíte. A přijde někdo mocnější, který vás slupne.

Anebo uděláte tu chybu, že už vám nebude jedna moucha stačit, ale budete jich chtít deset, ale to pak vás žabí masa svrhne z trůnu, že takového vladaře nechtějí. A to se stává i lidským králům.