Vyhrknutí

křehce v dešti na zastávce

čekám na tebe

a chtěla bych být lesklým kovem

abych nemusela cítit ten stesk

najednou uvidím pod lavičkou

promočené pánské boty

a měla jsem radost

byly úplně jako tvoje

pak všechno 

co bylo dávno zapomenuto

náhle vyhrklo do deště 

vzali jste si mě příliš brzy

nevěděla jsem ani 

jak vypadá moje maminka

znala jsem jen její jméno

občas jsem chodila po ulicích 

a zastavovala náhodně ženy

a ptala se jich 

jak se jmenují