Hledaje smysl

Už to bude chvíle,

co se moji přátelé ženili.

„No není skvělá?“ ptali se mě s napětím v očích

A já se chtěl ptát: „Ale proč zrovna ona, proč?“

Ale řekl jsem jen: „Jo, je to skvělá holka.“

A nedlouho na to

přišly děti –

ty jejich malé, roztomilé verze.

Pobíhaly v růžových dupačkách u mě v pokoji

a zatímco jsme se sjížděli,

hrály si tiše s mými věcmi

A já se chtěl ptát: „A proč tak brzy, proč?“

Ale řekl jsem jen: „Ta bude po tobě… a jak že se jmenuje?“

A dneska, dneska se přátelé rozvádějí

brečí mi na ramenou a ptají se,

jak se jim to mohlo stát

jak jim to jen mohla udělat –

rozbít takto rodinu, vždyť ho tím zničila

A taky: jak k tomu přijdou ty děti?

A já bych chtěl říct: „Tak ji zkus pochopit, zkus to.“

Ale řeknu jen: „Mrcha“