Rýmařovská

Je léto a v korunách dozrály třešně

holky si je dávaly za ucho jako své první náušnice

a my jim je kradli

byly sladké a jakoby plné krve

to bylo o prázdninách toho krátkého sudetského léta

tam u nás

kde se pohřbívalo do země

a ona snědla malýho Melíška i staré Němky

a když šel po Opavské pohřební průvod

tak Taliánka hrála a farář Vaňák měl kamennou tvář

to bylo moje dětství

nekonečné pláně, kde jsi byl sám s větrem

hlína chudá jako rumunští repatrianti

a fabriky ukradené Němcům, kde se vyráběl smutek

učitelé tam nebyli o nic víc zlí než jinde

a esenbáci se tam báli chodit do některých hospod

a tak jsem tam chodil já a byla v tom svoboda

jednou tam Gejza chtěl podříznout Mirka Nováka

kvůli kartám

ale nakonec tu kudlu položil na stůl a šel domů bez výplaty

nebylo to tak dlouho, co na Pankráci pověsili Emila od nás

kterej zapíchl bachaře v Opavě

ale ta ulice, na které jsme bydleli se nejmenovala Opavská kvůli tomu

jen nevěděli co se Stalinem a se svým špatným svědomím

to jsem tam ještě jezdil na opušťáky

a dívat se jak taje

a taky si nechat zlomit otčímem malíček

protože bylo hezky tak na co chodit do práce

a dívat se na holky jak si svléknou sukni přes hlavu

a pak ti dají

jen dávej pozor

než projede ruská kolona pod okny

ať z toho něco není

protože všichni v téhle básni

mají ještě pořád život před sebou