MUŽ VIDÍCÍ BEZ OČÍ. 7/

 

A

Recenze: Podivuhodný příběh Henryho Sugara

 

Review: The Wonderful Story of Henry Sugar

Glenn Kenny

September 27, 2023

4 min read

 

https://www.rogerebert.com/reviews/the-wonderful-story-of-henry-sugar-movie-review-2023

 

 

Režisér Wes Anderson ve svém druhém filmovém kouzlu v roce 2023 (prvním byl vznešený film Asteroid City) vyčaroval příběh o chundelatém pejskovi, v němž na místě není ani chlup.

Autorem předlohy byl spisovatel Roald Dahl, jehož Fantastický Pan Lišák už inspiroval Andersona k prvnímu pokusu o stop-motion animaci.

Lišák byl svým způsobem dětská knížka, ale Anderson ctil její dospělejší důrazy a lehce zlověstný spodní proud pod její už tak sardonickou ironií.

 

Sardonický smích – neupřímný, trpký, vynucený, nevěrohodný, křečovitý.

Odvozeno od šklebu, který vyvolává požití jedovaté byliny původem ze Sardinie.

 

Jedná se o Andersonův první film pro Netflix, který podle slov tvůrce vznikl takříkajíc na protest.

Anderson chtěl projekt natočit už delší dobu, během níž ale správci Dahlovy pozůstalosti uzavřeli se streamovací společností (dá se předpokládat) poměrně výnosnou dohodu.

Anderson poskytl streameru téměř čtyřicetiminutové precizně vybroušené vyprávění převážně v klasickém obrazovém poměru, ačkoli v klíčových momentech snímek sám poskočí do celkově širšího záběru.

 

Výsledek není animovaný – herci jsou živí a jsou známou a spolehlivou partou.

Ralph Fiennes hraje Dahlovu roli, a film začíná v andersonovské rekonstrukci spisovatelovy skutečné „spisovatelské chýše“, kde Fiennes po odmumlání seznamu toho, co je potřeba k tomu, aby začal psát příběh, začne vyprávět to, co je údajně pravdivé.

 

Skutečný Dahlův literární příběh, jehož děj se odehrává po celém světě, by se dal pravděpodobně zpracovat jako velmi nákladný film s mnoha lokacemi.

Anderson ovšem omezuje děj na řadu pečlivých kulis (jak jinak), které mi v této iteraci připomněly práci fantastického českého filmaře Karla Zemana, jenž do animovaných kulis zasadil živé herce.

Všichni herci se obracejí přímo do kamery a slouží jako vypravěči a postavy.

A mluví s malým množstvím zjevného skloňování (i když poměrně dost jemného řemesla) ve velmi rychlém tempu.

 

Téměř všechna slova pronesená ve filmu jsou Dahlova, ale Anderson zkrátil skutečný příběh, který je fantaskní, i když není určen dětem (ačkoli není ani vůči dětem nepřátelský).

Je mu jasné, že suchou vtipnost Dahlova slovníku nemůže vylepšit, a tak se o to ani nesnaží.

Při popisu titulní megabohaté postavy Dahl poznamenává: "Lidé jako Henry Sugar se nechávají unášet jako mořské řasy po celém světě. Jsou k vidění zejména v Londýně, New Yorku, Paříži, Nassau, Montego Bay, Cannes a San Tropez. Nejsou to nijak zvlášť špatní muži, ale nejsou to ani dobří muži. Nemají žádný zvláštní význam, jsou prostě součástí výzdoby."

 

Příběh je metapříběhem (pokud se ovšem nerozhodnete věřit Dahlovu tvrzení, že je to pravda), který se rozjede, když se znuděný Henry (Benedict Cumberbatch, naprosto dokonalý) vydá do drastického extrému a vezme bohatému příteli z poličky knihovny knihu.

Samozřejmě ten nejtenčí svazek, který uvidí.

Ukáže se, že jde o jakousi disertaci o muži, který vidí bez očí.

Dotyčného muže hraje Ben Kingsley a lékaři, kteří jeho schopnost potvrzují, jsou Dev Patel a Richard Ayoade.

To, co Henryho v knize zaujme, je schopnost tohoto muže vidět skrze obrácené hrací karty.

Henry je hazardní hráč a není nijak zvlášť zkušený.

Henry se rozhodne naučit vidět bez očí prostřednictvím studijní metody, jejímž původcem je v knize zmíněný mrzutý jogín, a kvůli této své nastalé posedlosti se na několik let vyloučí z dosavadní společnosti.

 

Síla, která vám umožní podvádět v kartách, se objevila ve filmu Rogera Cormana „X: Muž s rentgenovýma očima“ z roku 1963.

V tomto filmu je tato schopnost vyvolána chemicky a je zábavná jen na chvíli – nakonec postava Raye Millanda vidí příliš mnoho, což se, když se dostanete na konec vesmíru, začne zajídat.

(Když se nad tím zamyslíte, toto téma je zpracováno i v Oppenheimerovi.)

 

Výsledek Henryho úspěchu je poněkud jiný, a pokud Dahlův příběh ještě neznáte, je spíše jemnější, než byste od tohoto spisovatele očekávali.

Je odzbrojující a milé vidět podobenství o duchovním růstu ztvárněné v Andersonově obvyklém stylu krabice šperkovnice.

Jeho podání zde není záměrně výstřední, ale nádherně soustředěné.

Ve filmovém “Henry Sugarovi“ proto vnější forma podtrhuje vnitřní obsah vyprávění tím nejroztomilejším způsobem.

Tato recenze byla pořízena na filmovém festivalu v Benátkách v roce 2023.

O autorovi Glennu Kennym
Glenn Kenny byl hlavním filmovým kritikem časopisu Premiere po téměř polovinu jeho existence.

Psal pro řadu dalších publikací a žije v Brooklynu.

 

 

B

https://thecosmiccircus.com/review-roald-dahls-the-wonderful-story-of-henry-sugar/
Review: Roald Dahl’s

“The Wonderful Story of Henry Sugar“
Recenze:

Podivuhodný příběh Henryho Sugara od Roalda Dahla
September 28, 2023
Brian Kitson

 

Pro ty, kteří četli mou Matildu: Možná si vzpomenete, že díla Roalda Dahla mě v mládí formovala.

 

Vzpomínám si, že jsem chodil do první nebo druhé třídy a jako měsíční odměnu za výborný prospěch jsem si vybral sadu jeho nejoblíbenějších příběhů.

Pročítání těchto knih bylo pro mě a maminku každodenním rituálem, a když jsem je dočetl, prosil jsem o zbytek.

Podivuhodný příběh Henryho Sugara a šest dalších mezi oněmi knihami, které jsem tenkrát shromáždil, však nebyly.

 

Vlastně jsem o její existenci nevěděl až do sedmé třídy, kdy jsem už nakupoval ve větším knihkupectví, nežli bývalo ono moje místní.

Jako první mě zaujaly ilustrace, a tak jsem ji snadno identifikoval jako dílo mistra mého dětství.

Podivuhodný příběh Henryho Sugara a šesti dalších se výrazně lišil od všech předchozích románů nebo povídek, které jsem od Dahla četl.

Ačkoli byly příběhy stejně opojně stravitelné, působily dospěleji, což jsem tehdy nedokázal identifikovat.

I když po zhlédnutí krátkého filmu Wese Andersona na Netflixu, který se rovněž jmenuje Podivuhodný příběh Henryho Sugara, už to rozhodně vím.

Téměř čtyřicetiminutový film napsal i režíroval Anderson, který už dříve adaptoval jiný Dahlův příběh, Fantastického pana Lišáka.

Jeho režie a oko napoprvé fungovaly dokonale – v čemž doufal pokračovat i u této druhé adaptace, v případě Henryho Sugara.

Ve výsledném krátkometrážním snímku hrají Benedict Cumberbatch, Ralph Fiennes, Dev Patel, Ben Kingsley, Rupert Friend a Richard Ayoade.

Pokračujte tedy dál, abyste zjistili, zdali by se tento krátký film měl ocitnout ve vašem výběru!

 

Příběh v příběhu v knize Podivuhodný příběh Henryho Sugara

Podivuhodný příběh Henryho Sugara si bere příklad z líčení o tisíci a jedné arabských nocí, kde je k vyprávění většího příběhu použito několika dílčích.

 

Film začíná vyprávěním Roalda Dahla (Fiennes) o tom, jak vznikl příběh Henryho Sugara.

Uvádí, že jde o skutečný příběh, který mu byl vyprávěn jen proto, aby ho mohl zapsat a podělit se o něj s ostatními.

Jak pokračuje, jeho vyprávění využívá svůj první rámcový příběh a noří se do nového světa, v němž už je v popředí titulní Henryho postava.

Henry Sugar (Benedict Cumberbatch), který je bohatým mužem, se z vlastního rozhodnutí nudí.

Jistě, baví ho hazardní hry, kterým tráví značné množství času, ale v době, kdy se s ním setkáváme, se zrovna nudí ještě více nežli obvykle.

Tentokrát kvůli počasí uvízl v sídle s lidmi, o jejichž přítomnost nejeví zájem, a tak se rozhodne porozhlédnout se kolem sebe.

Tehdy v knihovně plné tlustých knih, jež ho nezajímají, najde malou modrou knížku, která mu změní život.

V knize je obsažena sbírka poznámek indického lékaře, který se setkává s pacientem, jakého za celou dobu své praxe ještě neviděl.

Vstupte spolu s ním do dalšího pokračování, v němž krátký film pokračuje příběhem Imdada Khana (Ben Kingsley) a lékaře, který ho studuje.

V tomto oddíle se na doktory Chatterjeeho (Dev Patel) a Marshalla (Richard Ayoade) obrátí onen Imdad Khan, indický muž s jeho neobvyklou prosbou.

 

Imdad požádá lékaře, aby mu jakýmkoli způsobem zavázali oči a zajistili, že nebude vidět. Zmatení lékaři se vyptávají dál, plni obav z podivné žádosti.

Muž jim vysvětlí, že je součástí putovní show, kde předvádí své neobvyklé schopnosti. Schopnost vidět bez použití očí. Lékaři s tím souhlasí, ale požadují hlubší vysvětlení, o co jde, což přináší ještě jednu vrstvu dílčího vedlejšího příběhu.

 

Imdadova schopnost a cesta Henryho Sugara
Imdad se s lékaři podělí o svou životní cestu, od někoho, kdo je ztracený, až po člověka, který se naučí vidět, i když má zakryté oči.

Díky sdílení jeho příběhu Henry Sugar vymyslí způsob, jak tyto schopnosti využít, aby se stal ještě lepším hráčem a nasyslil si větší jmění.

Následně proto Henry stráví roky rozvíjením těchto schopností, trénuje, aby byl lepší dokonce než i Imdad.

Když však dojde na výsledky jeho plánů, zjistí, že ony i on jsou prázdné.

 

Jaký smysl mají takové dovednosti, když zbavují akt jejich výsledku veškerého požitku?

Může Henry Sugar znovu najít smysl?

Nebo je od této chvíle odsouzen k tomu, aby ho jeho schopnosti pronásledovaly?

 

Podívejte se na film a zjistěte to sami.

Pozitiva a negativa tohoto filmu Wese Andersona a Roalda Dahla
Něco, co se ke světu Roalda Dahla hodí, je stylizace, s jakou Wes Anderson režíruje všechny své projekty. Anderson má u svých filmů tak výraznou režii, že ji lidé poznají už podle jediného záběru.

Jeho použití barev je vždy neuvěřitelně živé, syté barvy a kulisy působí bláznivě pohádkově.

Tyto barvy a atmosféra jsou přítomny i v Podivuhodném příběhu Henryho Sugara, ale jsou vystupňovány naplno.

Příběhová atmosféra skvěle ladí s bohatou prózou, kterou Dahl vytvořil.

Neexistuje příběh, který by autor napsal a který by působil méně než nadpozemsky, což z tohoto spojení s Wesem Andersonem dělá nebeskou dvojici.

 

V některých částech příběhu jsou kulisy vytvořeny tak, aby vypadaly a působily jako kulisy ze starých časů stříbrného věku kinematografie, což mě zahřálo u srdce.

Nezdálo se, že by v nich byl nějaký zvláštní smysl kromě snahy posunout vyprávění rámcového příběhu, ale už jen tento fakt příběh pozvedl a pomohl skvěle využít krátkou stopáž.

Budu upřímný, ne každý film Wese Andersona ve mně vyvolal takové pocity, jaké slyším popisovat ostatní.

Nejblíže těmto pocitům stojí Grandhotel Budapešť.

Nicméně u Podivuhodného příběhu Henryho Sugara jsem to konečně pochopil.

Rozmarná povaha krátkometrážního filmu je rozvíjena s jakousi naprostou lehkostí.

Rozmarné filmy také nutně nepatří k mým oblíbeným typům příběhů. Na můj vkus obvykle působí příliš silně nebo podivně. Ale tento funguje dobře a přiměl mě vrátit se a dát druhou šanci některým dalším Andersonovým filmům.

Dokážu také uznat, že jeho film nemusí být kvůli svéráznosti pro každého, a to je také v pořádku. Nicméně ti, kteří na Dahlových dílech vyrůstají, se na něj určitě rádi podívají.

 

Myslím, že bylo skvělé, že ve filmu vystupuje i Roald Dahl, což příběhu o Henrym Sugarovi dodalo další hloubku a trochu realismu.

Byl to elegantní způsob, jak celý příběh propojit, místo aby šlo o přímou adaptaci povídky.

Umožnilo to také náležitě využít rámcový příběh, který se stal důležitým aspektem filmu.

V rámci dílčích příběhů mi dvojrole většiny herců přišly jako zajímavá volba, která se poměrně dobře osvědčila.

Vzhledem k tomu, že v příběhu je jasně naznačeno, co odděluje jednu roli od druhé, nepůsobila tato volba nikdy matoucím dojmem. Alespoň ne, pokud jste dávali pozor.

Benedict Cumberbatch a Ralph Fiennes v tomto filmu vynikli a oba dva upevnili pozici jedněch z mých nejoblíbenějších herců ještě více, než tomu bylo doposud.

Zvláště Cumberbatch je v roli zpočátku pochybného Henryho Sugara vynikající.

Svou postavu hraje s takovou přesvědčivostí a konfliktností, že dodává nuance komusi, kdo by mohl být snadno zcela nenáviděn.

Proto vývoj této jedné postavy připadá v intervalu 39 minut lepší než některých v celovečerních filmech.

 

Na to, jak neuvěřitelně se postavy jako Henry Sugar vyvíjejí a vyprávějí příběhy, však jiné působí poněkud prkenněji, protože jim chybí čas na prozkoumání.

Jednou z takových postav je i doktor Marshall v podání Richarda Ayoadeho.

Ayoadeho jsem sledoval již dříve v mnoha projektech a vím, že má komediální talent. Přál bych si proto, aby bylo trochu více času na sledování jednání některých z těchto vedlejších postav, aby svět Andersonova filmu obohatily o další nuance.

Současně chápu, že kvůli přehlednosti a směřování filmu bylo nutné přinést oběti, takže je pochopitelné, že některé postavy byly redukovány na dějové nástroje.

 

Závěrečné myšlenky k filmu Podivuhodný příběh Henryho Sugara
Celkově je tento film výjimečným dílem.

Vzhledem k tomu, že je díky krátké stopáži snadno stravitelný, měl by být na vrcholu seznamu filmů ke zhlédnutí každého z nás. Příběh, vizuální stránka a herecké výkony jsou na nejvyšší úrovni, což z něj dělá jednu z nejlepších věcí, které jsem za celý rok viděl.

Tento film lze vřele doporučit z mnoha důvodů. Takže pokud máte o víkendu volných čtyřicet minut, prosím vás, abyste se na Henryho Sugara a jeho úžasný příběh podívali.

 

Snažíme se vám přinášet nejnovější zprávy a promyšlené analýzy všeho nerdského!

 

Slovo "nerd" se v češtině používá pro označení osoby, která je velmi inteligentní, obvykle s hlubokými zájmy v akademických nebo technických oblastech, ale může mít potíže s navazováním sociálních vztahů a zapadnutím do běžné společnosti.

 

---