Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Medardova kápě, jak chce, tak si kape

04. 07. 2002
0
0
471
Autor
Mrenka

Tohle je mo je léto, to je nádherný...

    Já už nevím, jak si ty „letní“ rozmary počasí vysvětlit. Je krásné nedělní odpoledne, jak jen ve středu velkoměsta může být, a já s nadšením malého dítěte směřuji k nejbližší plovárně, abych dal zchladit svému, vedrem, souženému tělu. „Matka příroda“ však zcela evidentně prokoukla mé plány a jenžto jsem se uchýlil do stínu pod slunečníkem, ne však příliš vzdálenýho od starobrněnské osvěžovny, rozhodla se, že mi dá jasně najevo, kdo je tady pánem. Obloha se zatáhla tak rychle, že jsem ani nestihl posbírat svých pět švestek a už má rozpálená záda ochlazovali první kapky, netrvalo dlouho a ony kapky se velmi rychle změnili v docela solidní řečiště, jež mi vzniklo mezi lopatkama. Pravdou je, že jsem celý den prahnul po osvěžení, ale jsa to člověk civilizovaný domníval jsem se, že živlu poručím sám, kdy budu mít zájem nechat se ochladit, a hlavně že sám rozhodnu, zda u toho budu oděn či nikoli. Bohužel. S nevalným nadšením jsem též zjistil, že příroda již pochopila význam slova škodolibý a sotva jsem se celý nedobrovolně promočený vrátil mezi čtyři rozpálené stěny svého příbytku, bouřka, jak na povel skončila a slunce se vydralo na oblohu.

    Holt, příroda už není co bývala, rosničky, pokud ještě nějaké jsou, se řídí možná tak koncentracemi smogu v ovzduší a na dně láhve hledají poslední milimetry krychlové vzduchu. Babičku již pár let pobolívají zádá nikoli před bouřkou, ale před ohlášenou poruchou Temelína. Ale já té přírodě ještě ukážu, jestli si totiž myslí, že Temelínem to skončilo, tak to je teda na omylu. Neskočilo. Ještě se uvidí, kdo je tady pánem.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru