Vydavatelka

Každý z nás určitě má svůj tajný sen...tady je ten můj. Snad se jednou stane skutečností :-)))

Nedávno jsem přemýšlela, co chci stihnout do svých osmnáctin. Kromě praštěného snu vyhrát mezinárodní klavírní soutěž a pak se stát  uznávanou virtuoskou, toužím po kariéře zpěvačky nebo herečky nebo oděvní výtvarnice, čmárat si po hedvábí, přišívat korálky a tak. Vlastně se pořád jenom snažím najít nějakou lidské činnost, ve které bych mohla vyniknout a stát se známou osobností. Bohužel, se mi stále nedaří najít ten správný obor. Teď jsem přesedlala na psaní knih. S velkým elánem jsem si začala vymýšlet a přikrášlovat různé historky naší šílené rodinky. A že jich není zrovna málo! Díky tomu, by ze mě mohla stát velmi plodná autorka. Lehkými algebraickými výpočty jsem zjistila, že když napíšu každý prázdninový den jeden příběh, do narozenin jich bude 99. No, a to je už dost na vydání knihy, ne? Určitě! Tak si ale říkám, není těch nudných příhod až moc? Nestačilo by jenom šťastných 77 nebo ďábelských 66(6) ? Knížka by měla mít maximálně 140 stránek. Usuzuji tak podle průzkumu veřejného mínění, mých přátel i sebe. My, literární pohané, si totiž vybíráme knihy zásadně podle délky. Čím kratší, útlejší román najdou v regálech knihovny, tím líp. Už nefrčí Jiráskovy epopeje, kdo na ně má čas? Přece čas jsou peníze…
Úspěšně jsem vyřešila obsáhlost svého dílka. Dokonce jsem si vypátrala tiskárny, kde bych mohla svojí prvotinu vydat. Brzo moje nadšení pohaslo. Ne samovolně, bylo uhašeno zákeřnou otázkou mé matky: " A miláčku, kolik kusů chceš vydat? Pět? " Úsměv mi zamrzl na rtech. S nevolí musím přiznat, že mamuška objevila trhlinu mého úchvatného nápadu. Začala jsem proto spekulovat. Kolik asi výtisků? No, mé zamilované knihy od prvotřídního uznávaného autora existuje 65 tisíc exemplářů. Zásoba čtiva pro půlku Českých Budějovic. Myslím, že bych zmohla tak na 2 tisíce knih. Když to vezmu kolem a kolem, naše městečko má zhruba 1 700 obyvatel. Z toho plyne, že každý človíček by musel povinně vlastnit alespoň jednu. Každé narozené miminko by do vínku hned jednu dostalo, a i umírající staříci by byli pohřbívání s mojím literárním brakem na prsou. Byla bych zapsána zlatým písmem do kroniky jako první spisovatelka v našem okrsku. Ani tento výrok se pochvaly nedočkal. Tentokrát ho zneuctila babička: " Děvečko, kdopak ti dá na to peníze? Víš, já mám něco našetřeno, ale v téhletej bláznivině tě podporovat nebudu! " Ach jo, zase mají pravdu! Na finance jsem ani nepomyslela! Zadarmo totiž ani kuře nehrabe. A kolik může stát vytištění tolika knih? 20 tisíc? 40? Nebo snad 100 tisíc? Vzdát se nové dubové kuchyně, ojetého auto, krásně znějícího klavíru, nebo třítýdenní dovolené v Turecku? Tenhle návrh investice do nejasné budoucnosti mých zápisků rodinnou radou neprojde. Smířila jsem se tím. I kdybych přemluvila rodiče a sehnala potřebné peníze, kolik by musela potom knížka stát? Stovku, dvě? Tři? Najděte mi člověka, který by si ji koupil…nakonec bych ji rozdávala zadarmo. Možná bych čtenářům musela i platit, aby nad ní vůbec ztráceli čas. Zkrátka si nemůžu dovolit vydat 2.000 stejně příšerných sbírek  ještě hroznějších příhod. Vyřeším to ale po svém. Knížky budou. Dokonce i v několika vydáních. 1. vydání - 3 kusy- pro maminku, tatínka a mojí češtinářku, 2. vydání - 5 exemplářů- s vlastnoručním podpisem a věnováním členům maturitní komise ( samozřejmě si nechci šplhnout, pouze odpoutat pozornost),3. vydání - pro přátele, známé, široké příbuzenstvo - řádově 30 kousků. Všechny knihy budou originály vydané samizdatem mé rodiny a vytištěné na naší inkoustové tiskárně. A ručně svázané jednou velmi milou místní knihařkou. Třeba se vám poštěstí a dostane se i vám do rukou tahle moje prvotinka.

---