Noc u řeky

Úsměv, prosím..

Když měsíc voko zakreje a noc svý spáry zareje do ulic města na řece.. no tak, brácho, netřes se. Možná ještě vzpomínáš jak si mi dal první ránu. Dobrou paměť - to ty máš. Prasklo srdce z porcelánu. Celá naše historie nesla tenhle starejm stín. Nevim proč. Čas všechno smyje. Tmy se dávno nebojim. Tehdy bylo všechno jiný, já jsem všude viděl stíny.. Tys mi kdysi vyprávěl - vzpomínáš si? Určitě jo - jak si ve snu uviděl v řece plavat svoje tělo. Nebo jak jsme jako děti rajtovali na praseti - jak sis prvně zlomil palec, zjistil si jak chutná bolest. Jo, to už je dávno v prachu - vzpomínky se překrejvaj - voba dva jsme četli Máchu. Romantika, básně, máj.. No tak, brácho, proč se bojíš? Nekul na mě vočima. Dyťs mi dycky bejval poblíž! JÁ se bál, když byla tma! Chápu, role vobráceně, dětství dávno v prdeli.. Co se má stát, to se stane! No tak, brácho! Příteli! Stojíme tu proti sobě, vidim ti strach ve vočích. Ale proč? Snad kvůli době, kdy má černou barvu sníh? Doteďka mi ještě hlavou jede fůra příběhů.. jak ses plížil s lukem travou, říkali ti Vinetů :-) Sakra, pořád ty tvý voči - strnulý a dokořán! Koukáš mi až do žaludku? Tenhle pohled dobře znám.. Za poslední dva, tři roky, zřel jsem hajzly, dobráky - nečekal jsem že uvidim tenhle pohled vod bráchy. Aspoň mrkni! Tohle bolí! Proč mě tejráš? Přestaň už! Probůh - nebo pro cokoli.. No, tak držim v ruce nůž. To si nikdy neviděl snad chlapa s kudlou od krve? Nikdys nebyl u řezníka? Je to dneska poprvé? Tak už sakra zavři voči, já vim že se nemodlíš. Holts mě potkal dneska v noci. Teď tě bodnu. Vždyť to víš.

---