Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ke Karlovu 11

15. 07. 2002

1619

Autor

Markeeeta

Autobiografie z loňského podzimu...

Ženské tváře se ztrácejí

v rouchu cigaretového dýmu.

Sedí v kruhu.

Ramena schoulená,

hlavy mezi rameny.

Obličeje naruby obrácené,

slyšíš jen

sladěné

tepy

tesklivých

srdcí

symfonii

sklípkových

dechů.

Je cosi tajemného

na tomto lidském bolu,

na krvácející duši,

na hnisu vytékajícím

z hojící se rány.

Jak poslušně

trpí,

zamknuta každá

bezpečně ve vlastním

nitru...

1 názor

Vihar

07. 12. 2005

Dát tip

Ach Markyško... copak? To je strašný. Nesouhlasím s tím tajemnem. Vzhledem k tvé poslední kritice, jsi na správné cestě. Musíš sama, my můžeme jen pomocnou ruku. a pomocný tip :o)

eleja

12. 11. 2005

Dát tip

obliceje naruby jsou .... hrube, fakt! *

Říká se tomu spadnout na dno a nemoct se z toho vyhrabat, asi... Nejhorší na tom je, že si člověk musí pomoct sám, protože jedině on v sobě nosí ten návod. I ten nejrenomovanější "odborník" vidí jen povrch...díky za pochopení :-)))