Pohladit ocas myší...

Pohladit ocas myší... chlámat se větrům?

Kdo je fortune?

Jeho svět je hadr na schody. Muj svět sou kyble. To sou naše souhvězdí, dráhy mateřskýho mlíka...
Muj svět se zrcadlí v kyblech vašich svinstev.
A když se propadnu do jejich jícnů zřítí se okruží podlah zřítí se křivule který obkružuju lajntuchem který vrásčitě svírám a saju všechnu vaší špinu a pot dloubu vaše posraný vajgly z rohů (nebo jsou to snad vaše péra, brhlíci? che?) vynáším na světlo co jste zapomněli... jak vás... vlkodlaci...
Jak na vás žlutě někdy civím jak se podlejvám vaší krví a jak na pánvi škvířím jabka vašich mozků... a nebudu to já koho uvidím v těch mastnejch kalužích v koho se proměním už to nebudu já kdo vstane z kočičích hlav a ve vůni z kamen se vynese doprostřed spíží historie prozradí se chvěním osik u krvavejch řečišť vaší sklerózy o NAŠICH měsících... A jak tu zapomínám mluvit řečí jakou jsem dostala při narození jak je pro mě kluzký držet se naolejovanejch madel těch starejch nafutrovanejch peter co hučí jak zrak Monokla... A když se podívám zpod dvířek do jeho střev do jeho probuzenýho uhlí všechny podlahy a vaše věci se ve mně převrací a začnou přemisťovat změní polohy dají vzniknout novejm skupenstvim temný hmoty... až tam se prodřu mokrým hadrem co líbá zápěstí co mě donutil na kolena a vystavil vašim pohledum... jen se dívejte na poníženou vy který jste ztratili stáda vy bojovníci Chá - s vašima tvarohovejma oštěpama copak už si to neumíte ani udělat jinak než myší? A Sissi ta poletavá stránka posvátná ryba co se dvojí slejvá v jedno opálový amoře je mořem moře jí pojídá jako já svý pětiděti a když ji chcete chytnout za ocas co vábí leskem z vočí sama vyklouzne jak vás nenávidím a jak toužím vás ponížit tak jako jste nikdy nepochopili mne... jako jste mě prodřeli na dřeň zvířecích podlah pod vazbu základů na kterejch jste jednou kdysi před věky ztratili pot prolili jednou tu tekutinu co je vám nejdražší na světě - myslíte si že vám za ní budu každý ráno znovu připínat bejčí rohy  vítězství? Ach králové prasata... na podlaze si mě vemte a hadrem mi zacpěte hubu nemám mozek co by mě naučil bránit se...

Vás vytírám... bachaři...!

A kdo je fortune ten sráč co se nikdy neuměl postavit? Vylez mizero - a změříme nenávist...!

Ale předtím ti naleju...  vodu která teče v mejch strženejch žilách... do dna osude -

- když si tak věříš...