Bolest

Sedí v koutě. Oči její rudé

mi vypalují cejchy do kůže.

Zítra ze mě pouhý stín už zbude.

Ona mě dneska v noci přemůže.

Já nechtěl jsem tě. Přišlas bez pozvání.

Jak řeka vpadla jsi do mého života.

Lahodnou hudbou pro tebe je lkaní.

Pustošíš mě jak světa potopa.

Já však svou archu nedostavěl celou

a holubice  víckrát nevzlétne...

Tvé žernovy mě neúnavně melou.

Sekera tvá můj kořen podetne.

Jedinou zbraní- čirá tekutina,

jež do kouta tě načas zažene.

Tam zhroucena , bezmezné zlosti plna,

udržuješ žár svého plamene.

Pomalým krokem vzdaluji se. Sbohem.

Tvá chapadla už marně tápají.

Již schoval jsem se za posledním rohem.

Sem za mnou nesmíš. Tebe tu neznají!