Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmrt si vážně vybírá
14. 03. 2000
2
0
2279
Autor
Laďa
Dnes ráno jsem se probudila a vůbec mi nebylo dobře. Oči jsem měla opuchlé od pláče a zmatená jsem byla z nočních snů. Večer odešla osůbka, nejdražší osůbka, která mi kdy odešla. Odešla, zemřela. Nadobro. Nemůžu to pořád pochopit. Je mrtvá. Nechala tu jen tři mrňousky sotva narozený. Byla unavená a já o ní měla strach. Ležela vedle nich a dávala jim poslední sbohem. Věděla to. Naposledy je nakrmila a přitiskla k sobě. Když babička běžela k nám a s pláčem volala, že umírá, zastavil se na chvíli život i ve mně. Chtěla jsem jí dát kousek svého. Zmohla jsem se jen na slepý výkřik: „Neeee!“ To nemůže být pravda. Běžela jsem k ní. Proč? Abych jí viděla v posledním okamžiku? Ve smrtelné křeči? Asi ano. Bezvládně ležela a zvracela na podlahu. Věděla, že je konec. Jen já naivně doufala, že je ještě živá, když sebou naposledy škubla a zůstala úplně nehybná. Slzy se mi valily po tváři a valí pořád. Nemůžu se s tím jen tak smířit. Malí drobečkové jen plakali. Nevěděli, že mámu už nemají. Naposledy a ještě stokrát jsem ji pohladila. Chci ji zpátky. Sedla jsem si vedle ní a nechala drobečky schoulené u sebe, aby jim nebyla zima. Co s nimi teď bude? Musíme jim najít mámu. Zachránit aspoň ty nevinné živůtky. Jsou tak krásní. Nezaslouží si nepřežít, když už se jednou dostaly do života.
Zemřela mi nejdražší osoba, která mi kdy zemřela. Mám v krku knedlík. Opravdu, tyhle pocity jsem ještě nezažila. Nevěděla jsem, že mi z toho bude tak na nic. Umřel s ní i kousek mě? Nedokážu si představit dny bez ní. Měla jsem ji ráda a povídala si s ní. Byla mi věrná. Ať se vrátí. Prosím. Proč si jen ta smrt vybírá?
*S-s-v-v: nemám sebemenší přávo komentovat číkoli smrt ... vždyť sám jí jsem tolik blízko ... chlá chlá
m.
Lad'o je to hrozně smutný,znám ten pocit snad už je to lepší,čas hodně dokáže...někdy mám pocity ,když se stane něco takového...protě škoda ,že bolest a smutek nejde někomu předat,vzal bych si od Tebe kus ,aby ti bylo trochu lépe,
jinak myslím jako Sarken...
A ještě tohle ,je to po dlouhý době něco tak nádherně upřímnýho ikdyž tak smutnýho myslím,že si to zaslouží Tip
Vzpomínám si, jak mi zemřelo morče, cítila jsem se podobně
Snad tě to povzbudí…ona neumřela docela, teď nemyslím, že bude dál žít ve tvých vzpomínkách, ale, že se narodí znovu, možná už zítra
Třeba na druhém konci světa, ale bude žít
Uvědomuju si, jak moc jste mi pomohli. Všichni. Díky. Kůzlátkům chutná u nové mámy a snad to zvládnou.
Uvědomuju si, jak moc jste mi pomohli. Všichni. Díky. Kůzlátkům chutná u nové mámy a snad to zvládnou.
Bára Braun
14. 03. 2000
smrt je většinu krutá spíš pro nás, když ztrácíme někoho blízkého, než pro ně. spíš funguje jako vysvobození z něčeho, co už nemohlo jít dál...
Miroslawek
14. 03. 2000Miroslawek
14. 03. 2000
Smrt si vybera.....a my s tym nikdy noc neurobime...mozeme sa len ticho prizerat a plakat...
Asi to dojde dvakrát...Tady to bude aspoň bez chyb.
Držím palce pro malé!!!!!!!!!!!!!!! Kozy mají taky své nebe a Líza tam určitě je - máma od které se jiné mohly učit..
Asi to dojde dvakrát...Tady to bude aspoň bez chyb.
Držím palce pro malé!!!!!!!!!!!!!!! Kozy mají taky své nebe a Líza tam určitě je - máma od které se jiné mohly učit..