Přídavné spalování

Polil jsem se a neřekl bych že nerad

Pak škrtl zápalkou a ze světa vypad

Nemám snad radosti dost? Že bych jen snil?

Byl jsem snad špinav, že ředidlem minulost smyl?

Necítím nic, jen přívaly bouře

Když maso hoří a zapáchá kouřem

Když mozek je zavalen bolestí

Ironie zřejmě bude mou poslední neřestí

Pomoc? Kdo by jí čekal?

Nechci jen žít

Nechci otevírat oči pro našedlý zákal

Zabijte srdce, jež nechávám bít

Tak bože jen si mne vem!

Zabij to monstrum co ničí tvou zem!

Temnota – infikovala mne

Slunce – škaredě zebe

Hniloba – osudný pach

Duše – Z nebe má strach