sousoší

Sousoší Ulice ztracená pod nánosem času kde barvy a smích jsou minulost v ní líbám tvé hrdlo zbavené hlasu to naše sousoší, znamení, strnulost chodník prázdný; jen kamenná jeskyně mrtvé střepy výlohy tiše na nás hledí co právě chci snad dáváš mi nevinně ve světle lampy jsme oba tak bledí šklebí se, vyvřelé útesy domů i na tváři žebráka viděl jsem smích láme mi srdce; divíš se tomu?! láme a studí jak napadlý sníh Pak se zatáhla dočerna obloha nakonec sevřen jsem ze všech stran snad není tak směšná ta naše poloha když jsem v ní mramorem navěky obehnán .....

---