Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNeprojde
17. 03. 2000
3
0
1958
Autor
Laďa
Víš, venku prší
a já se snažím psát prstem po okně.
Moc mi to nesvědčí,
můj prst zebe,
ta zima zebe,
studí mě až do špičky paty
a trápí mě v koutcích duše.
Trápí mě kilometry na mapě oken,
trápí mě, že jsi v tom druhém světě.
Skrýváš se za oknem a vypadáš jinak,
vypadáš skvěle
v piruetách mlhy.
Mé ruce protkly okenní hladinu,
chci se tě dotknout
a ty krok zpátky uděláš.
Mé tělo mřížemi neprojde.
Malé dítě roztáhlo prstíky,
ale mé tělo mřížemi neprojde!
*Neprojde: "Skrýváš se za oknem... až ...v piruetách mlhy"-úúúžasné ... poseldní dvouřádka je taky moc povedená ... zavolej a příjdeme Ti na pomoc s těmi mřížemi, hm? ... opravdu hezké ... mimochodem mám rád explicitní texty ... jen máš zase spletenou katgorii, ma petite ... jem moc potěšen touhle bášniškou ...
Lyrykú: co jsi to za zedníka? ;o)
bebitkó: hlavně o to cej Laděnce vědět, následky kousání pilníku bývají děsivé, víš? *o)
m.
Někde uvnitř souhlasim s Lyrykem,ale vím jak se člověk může cejtit smutně ...
v okamihoch stojim
a dychom, ktory len tebe patrit mohol,
rosim priehladne neprepustno...
bebitka blond
21. 03. 2000
děkuji za pěkné verše.
LYRYK říkáš: „Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď, let lásky ni hradby nezastaví a příbuzní mi nezabrání...“
Miroslawek
17. 03. 2000Bára Braun
17. 03. 2000
Miroslawek: Tys mě asi na to naladil.
Bára: Dík
Lyryk: Já vím. Ale bez něj je mi smutno.
Sluníčko: Ještě chvíli budu natahovat ruce a pak ty mříže prostě rozmlátim.
Printe, ty šibale.
Je to výborné. Nevím jestli to tak můžu napsat, ale zdá se mi, že je všechno dokonale funkční a vystihující. To je asi tím, že to s tebou psal život. Tip ťala tip...
Mě se to stalo taky. Napíšu to...
Je krásne ako sa jeden pocit dá opísať mnohými spôsobmi. Ja som o tom tiež písala, ale od Teba je to opäť originálne. :o) Tip!
každý máme v sobě okno, je zavřené, zamřížované, ale jednoho dne se ho jen tak lehce dotkneme, jakobychom ani nechtěli a ono se otevře a....