Déšť

 

 

Polibky na tváři horké země

v hnědé zvratky mění se

poselství duhové vstupuje ve mne

a vyvolává deprese

 

A slunce – ta bílá lampa

zanikla když mraky přišly

a prsty kapek zamáčkly můj knot

čímž zanikl krátký slunce život

 

Kapky bubnují svou hymnu smrti

A  rudá noc v mou mysl nasísá

však květina tuto vláhu uvítá

z  půlnoci vytane v lásku plod…

 

Za mraky z žuly měsíc se směje

pod ním však voda vše živé smete

v smyslných vlnách  se i poušť svíjí

duše umrlých v nich temně kvílí

 

 

Přichází katarze,  finální přeměna

práce pro smrt je nadměra

pod válci  Jednoty zaniká tento svět

 

Po tomto neštěstí smrt kosu upouští

ta bába necudná v tom tmavém kroji

jež voda ji halí

---