Řev Ticha

Krysa zahnaná do kouta vyskočí, začne kousat a drápat. A co člověk? Člověk přeci není krysa.... má se snad v tom koutě rozplakat??

Chci myslet ve slovech, Chci říkat myslí, Chtěl bych říci nekonečně slov, Chtěl bych zapomenout, Chtěl bych věčně snít Chtěl bych nad Tebou bdít Snad s Tebou žít? Ne bláhový bych snad musel být, Slepý, chorý, hluchý a na úplněk vít, Proč mysl má si myslí? Proč srdce mé si tluče? Všechno hraje píseň smutnou, A zvedá atmosféru dusnou, Všechno zdá se prázdné kolem, Prázdné horem dolem. Poznal jsem to nejlepší na světě. A co to je? Co mám? Jen vzpomínky, které řvou a trápí, Jen hluchý a choromyslný to slyšet nemůže. Co udělat? Vzdát se? Třeba. Proč ne? Co ještě bych mohl chtít? Nic, všechno už jsem kdysi měl. A přesto nemám nic. A přeci mám vše, co jiný nemohli mít. Mám to nejlepší co na světě je k dostání. Snad ta prázdnota? Také! Nikdy jsem neslyšel trávu růst. Nikdy jsem neslyšel ticho řvát. A teď i když nic nikdo neříká, Strašně to všechno řve! Nervy to drásá, Nedá se tomu odolávat, Nedá se to vydržet. Jsem tam kde jsem byl, Ať činím co činím jsem v kruhu a budu se motat donekonečna. Vlastně jsem měl říci až do smrti, ne?

---