Noční setkání

Procházel temnou uličkou malého městečka, která byla osvětlena jen pouličním světlem a neonovými reklamami malých a skromných obchůdků. Mezi silnicí a chodníkem rostli pravidelně zasázené cizokrajné palmy, které dodávali ulici pocit cizokrajnosti. Byla letní noc. Hřejivá letní noc. Na tmavé obloze svítilo nepřeberné množství překrásně poblikujících hvězdiček a všem trůnil stríbrný měsíc v úplňku. Procházel se uličkami a vlahý větřík , který byl prosycen slanou mořskou vodou, mu cuchal vlasy. Noha míjela druhou, kráčel spokojeně a vytrvale temnými uličkami a kochal se pohledem na lidské výtvory a na krásnou přírodu. Pak ulice rozestoupila a on spočinul na překrásné pláži, kterou lemovali nevelké palmy. Sešel s chodníku na pláž. Sundal si boty a procházel se ještě teplým a jemným písečkem, který ho lechtal do chodidel. Bylo to nádherné. Z dálky k němu přicházel šum převalujících se mořských vln a větřík tu byl trošku silnější a vlahý. Přišel až na kraj, k vodě, která olizovala břeh a splavovala jemňounká zrnka písku do hlubin oceánu. Tam se usadil. Tam co končil suchý písek a začínala voda. Posadil se do písku a nohy si nechal omývat slaným přílivem. Počítal hvězdy, díval se na přicházející vlny, na kterých se blyštilo pouliční světlo od nedalekého nábřeží. Nechal se tou krajinou unášet. Vzpomínal a přemýšlel na ty nejkrásnější chvíle ve svém životě, a nebylo jich málo. V tom příjemném prostředí se mu opravdu pěkně přemýšlelo. Nikde okolo nebylo člověka, snad jen pár racků občas prolétlo kolem, protože hledali místo, kde by mohli přespat do rána. Jemu se nechtělo spát. On unavený nebyl. Ba naopak byl nabit čerstvou energii a hlavně si chtěl vychutnat noční příliv. Měsíc byl opravdu jak stříbrný. Když na něj pohleděl, zdálo se, že měsíční skvrny mu připomínají nějakou tvář. Hezkou tvář, kterou zná, ale byl to jenom klam. Naslouchal příboji, který mu promlouval přímo do duše, ukolébával ho do nádherné pohody. Najednou se za ním z dálky ozval štěkot psa. Otočil se aby spatřil přibíhajícího roztomilého psíka. Jeho tvář se doširoka roztáhla úsměvem. Věděl co ten uhánějící psík pískem znamenal. Znamenal, že nedaleko bude jeho majitel. Jeho dlouholetý majitel. Nebo spíše majitelka. V dálce právě scházela ze schodů na pláž mladá postava ženy. Zadíval se na ní jak ladně sundává střevíce a jak … V té chvíli psík dobíhal k místu kde seděl. Napřáhl ruce a pes mu vletěl přímo do náruče a povalil ho. Zasmál se a lehce ho uchopil. Fenka ho lízala a občas radostí štěkla. Chvilku si s ní hrál a přitom se stále chichotal. Pak se trochu uklidnila a nechala se od něj drbat po hřbetu a na bříšku. Při tom se válela v písku. Vlhkým čumáčkem ho přitom pobízela, aby jí hladil jazykem mu lízala dlaň. Měl radost, protože ta osoba, která přicházela...

---