Bílý motýl

Seděla jsem u stolu a dívala se z okna.....najednou se tam objevila bílá tečka,která se zvětšovala.......byl to motýl.Bílý motýl.Říkala jsem si,co asi všechno viděl,beznaděj či bezedné zoufalství,možná i lásku a nezvratné štěstí....byl nad všechno povznesený,nic se ho netýkalo.Snad proto to bílé hedvábí tolik pohladí na duši a přiměje tě....k čemukoliv.....:))

Viděla jsem motýla

jak letěl

vznášel se k obloze

na lehkosti svých křídel

 

Snad ho ani nic netížilo

na duši

snad nebylo nic,co by se mu nelíbilo

snad nic,co se nesluší

 

Byl tak šťastný,vznášel se k obloze

k mrakům a slunci na svých jemných křídlech

šeptal větru něžná slůvka o zátoce

co má v sobé lásku,štěstí,porozumění ve vodopádech

 

Vznášel se a nic ho netížilo

pozoroval okolní krajinu

sledoval i lidi,jak se jim žilo

naučil se dívat věcem pod povrch,viděl i jejich příčinu

 

Dokázal i pomoci

svou čistou krásou

vyléčil i nemoci

byl něco jako spásou

 

Šelest jeho křídel

a tichý vánek

říkali ti 'ty jsi přítel

poslouchej,než přijde spánek'

 

"Můžeš snít,ať jsi kdokoliv

 snaž se žít,neumírej,nikoliv

 pokus se létat stále výš

 nech své srdce vzkvétat,i když nikomu to nepovíš."

 

Tak to bylo,je i bude

bílý motýl tu vždy zbude

jako anděl a tvá duše

bílé pírko,co vždy klouže

            hluboko

                   přehluboko

                           do tvého nitra.....

---