Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřání
24. 08. 2002
3
0
1278
Autor
Yossarian
Bylo mi asi deset a hrozně jsem si přál najít pod vánočním stromečkem robota. Toho, co se umí přestavět v auto. Měl jsem hezký dětství, toho robota jsem našel. A u babičky pod stromečkem taky. A u tety. Takže jsem měl tři najednou. Ještě že tak, další rok jsem si přál už něco jiného a roboti leželi zapomenuti ve skříni.
Pak jsem chtěl laser, takovej ten co s ním ještě občas i dneska někdo blbne a ruší v kině. A měl jsem ho, sice baterie za první večer svícení vzaly za své, ale to mi bylo jedno. Nové jsem si ještě nekoupil, všechno je schované v šuplíku v psacím stole.
Pozdějc mi táta koupil věž kterou jsem chtěl. To už byly Vánoce, kdy jsme zůstali sami dva. Máma je slavila se sestrou o tři ulice dál. Ale zvykl jsem si, člověk si zvykne na spoustu věcí. Pak už ani nevím, co jsem kdy chtěl.
Loňské svátky jsem jedl kapra v kasárnách, nepříliš daleko od domova, ale přesto jsem nemohl dodržet svoje ( podle mě krásné) zvyky a zvláštnosti. Nebyly to ale o nic smutnější Vánoce, jenom byly jiné.
Letos mám přání, které nebude nic stát, týká-li se peněz. Chtěl bych jít na půlnoční s jednou slečnou a držet ji přitom za ruku. To si ale můžu splnit jenom sám. To je na tom to nejtěžší. Je to moje největší přání.
Pak jsem chtěl laser, takovej ten co s ním ještě občas i dneska někdo blbne a ruší v kině. A měl jsem ho, sice baterie za první večer svícení vzaly za své, ale to mi bylo jedno. Nové jsem si ještě nekoupil, všechno je schované v šuplíku v psacím stole.
Pozdějc mi táta koupil věž kterou jsem chtěl. To už byly Vánoce, kdy jsme zůstali sami dva. Máma je slavila se sestrou o tři ulice dál. Ale zvykl jsem si, člověk si zvykne na spoustu věcí. Pak už ani nevím, co jsem kdy chtěl.
Loňské svátky jsem jedl kapra v kasárnách, nepříliš daleko od domova, ale přesto jsem nemohl dodržet svoje ( podle mě krásné) zvyky a zvláštnosti. Nebyly to ale o nic smutnější Vánoce, jenom byly jiné.
Letos mám přání, které nebude nic stát, týká-li se peněz. Chtěl bych jít na půlnoční s jednou slečnou a držet ji přitom za ruku. To si ale můžu splnit jenom sám. To je na tom to nejtěžší. Je to moje největší přání.