Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přání

24. 08. 2002
3
0
1278
Autor
Yossarian

Bylo mi asi deset a hrozně jsem si přál najít pod vánočním stromečkem robota. Toho, co se umí přestavět v auto. Měl jsem hezký dětství, toho robota jsem našel. A u babičky pod stromečkem taky. A u tety. Takže jsem měl tři najednou. Ještě že tak, další rok jsem si přál už něco jiného a roboti leželi zapomenuti ve skříni.
Pak jsem chtěl laser, takovej ten co s ním ještě občas i dneska někdo blbne a ruší v kině. A měl jsem ho, sice baterie za první večer svícení vzaly za své, ale to mi bylo jedno. Nové jsem si ještě nekoupil, všechno je schované v šuplíku v psacím stole.
Pozdějc mi táta koupil věž kterou jsem chtěl. To už byly Vánoce, kdy jsme zůstali sami dva. Máma je slavila se sestrou o tři ulice dál. Ale zvykl jsem si, člověk si zvykne na spoustu věcí. Pak už ani nevím, co jsem kdy chtěl.
Loňské svátky jsem jedl kapra v kasárnách, nepříliš daleko od domova, ale přesto jsem nemohl dodržet svoje ( podle mě krásné) zvyky a zvláštnosti. Nebyly to ale o nic smutnější Vánoce, jenom byly jiné.
 Letos mám přání, které nebude nic stát, týká-li se peněz. Chtěl bych jít na půlnoční s jednou slečnou a držet ji přitom za ruku. To si ale můžu splnit jenom sám. To je na tom to nejtěžší. Je to moje největší přání.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru