Divná hodina

raná báseň z pes. období, reakce na podivně smutný dopis jedné dívenky

 Jeden krok tam a osmnáct zpět

Ze stropu visím já

A krev na dopise konce naší hodiny W

se s rozpadem částic transformuje v hieroglyf

který volně naznačuje směr ubírajících se myšlenek.

Dva krásné mozky se sluní na pařezu,

pak jdou trávou bosky k hlubokému jezu.

Kapou mi slzy, ale nebrečím,

asi už je pozdě, nebo nevím čím.

Dnes jsem konečně vstanul s radostí. Vstával jsem dřív abych tě z koutku rohu mohl pozorovat

Den nám krátí hnusná noc, kdy chci si Tě vzít já, ale bere si Tě pán v saku s peněženkou. Kyvadlo je ke mně nespravedlivé

má chuť šťovíku když rozsekává můj úsměv

 

Sedíme spolu  u kuchyňského stolu

Nad hrnkem vychladlé kávy

Ubrus je od krve- faux pas -  vajíčka naměkko

A nějak si nemáme co říct

Tak jen tiše krvácíme a doufáme,  že sousedy nerušíme.

---