V černém plášti

 

Dvacet let je prý příliš, dosti,

zapalte svíce, probuďte hněv,

chci si dát hníti svoje kosti

do velké tůně bez barev.

 

Jen kosou pohne tam a zpět,

v černém plášti bez hlavy,

mřížkou snů a bolestí

o ctnost Tě pak připraví.

 

Opouštím vás, však žádný žal,

zabalím si prostě svoje věci,

svou duši jsem zaprodal,

tak nechte mě jít tam, kam nechci.

 

Jen kosou pohne tam a zpět,

v černém plášti bez hlavy,

mřížkou snů a bolestí

o pýchu Tě připraví.

 

Ohrnu límec, pak zvednu zrak,

zasměju se sám a sobě,

pohlédnu zpět a jaký flák

ušel jsem cesty v téhleté době.

 

Jen kosou pohne tam a zpět

v černém plášti bez hlavy,

mřížkou snů a bolestí

o smích Tě hned připraví.

 

Je něco jiné než tenhle svět

kam bych moh’ navždy třeba jen jít,

kde tvůj úsměv i duše bude mít květ,

neboj se o mě, už nechci tu žít.

 

Jen kosou pohne tam a zpět

v černém plášti bez hlavy,

mřížkou snů a bolestí

o život mě připraví.

---