Bože, lásko stárneme. Odlétám. Chtěl jsem ti říct, že dnes mě to mrzí. Tak jako jindy. Dnes si to připouštím. Dnes se otáčím. Dnes ti ty roky odpouštím. Číši nalévám, poslouchej mě – - mě člověka.

První číše

Mluvíš a mlčíš

za sklenkou vína.

Ten lidskej osud.

Vzpomínáš a padáš.

Jak dojemné.

Chceš slyšet

za hradbou slov

tvých vlastních,

vlastnějších než já.

Křik dvou vran

na poli za městem.

Osud a klam.

Kam jdem.

 

Druhá číše

 

Potím se pod tíhou slov.

Rozvaliny duše

se vzpínají.

Chtějí také žít.

Opilý básník sténá.

Napsal lež

a lidé se smějí.

Utíkají.

Mám tě, jseš

jaká jseš.

Co dál

    a co potom.

Třetí číše

V kouři cigaret mluvím.

Mluvím a žiju.

Posloucháš.

Také utíkáš.

Pryč od slov,

pryč od všeho.

Strhaný úsměv,

vrásky v dlaních

se proplétají.

Tak to jsi ty,

si říkáš.

Co tě pálí,

co tě svádí

do proudu všeho.

Oči se smějí

a ústa varují.

Dilema života

na prahu zrození.

 

Čtvrtá číše

 

Strach.

Strach co studí.

Troska člověka se svíjí.

Účel nade vše.

Idoly padají.

V žáru ohně

se jazyky rozpalují.

Smělé cíle.

Zastav děj.

Zastav čas.

Chce ti ještě

spoustu co říct.

Jsi hluchá.

Mlčíš

 a utíkáš.

 

Spánek

 

Spí.

Člověk spí.

Hadrák a nula.

Ty odkopnutá do kouta.

Múzo.

Tolikrát zválená.

Už spí.

Teď mluv.

Spílej a proklínej.

On čeká.

Zvedá se a padá.

Drží tě a hází.

Vrať se a odpouštěj.

Snad se změní,

než se rozední,

než se probudí.

On ti odpouští.

Prosím tě, ještě žij.  

 

---