3

Té tmavé noci já měl sen. Já prosil Boha: "zastav den!" Já viděl úsměv jak záře svíček, co odrážel se do uliček. Do uliček samoty a smutnění. Smutnění po tom druhém, když tu spolu nebudem. Pouze láska život vrací tam, kde už každý zůstal sám. Oči modré jako len, v tom snu uviděl jsem. Dluhé vlasy na polštáři, jak ranní slunce na mě září. Jak ranní slunce nad mořem. Mořem zoufalství a žalu, jsem jak racek našel skálu. Skála v tvojí náruči, bezpečí mi zaručí. A podobnou skálu tam, i já snad tobě poskýtám. Když v tom náhle rozbřesk sny mi ruší, k mým prosbám jsou duchové hluší. Pln žalu oči otvírám. Však náhle že by nový sen? To nemůže být pravda, vždyť již je den. Tvá tvář nad mojí se sklání. Díky Bože, ó díky za ni. Což existuje lepší sen, než s tebou projít životem?

---