Mlady mladenec

Než se muž dopracuje na starého mládence, musí projít mnoha úskalími. Takové drobnosti jako že lednička se musí rozmrzovat, jídlo při vaření míchat a syrové brambory jsou jedovaté se zdají samozřejmé, ale pokud se je člověk od někoho nenaučí, musí se k nim propracovat tvrdou cestou pokusů a omylů. A toto je právě stádium mladého mládence.

Moje kulinářské začátky nebyly slavné. Jednou na táboře jsem se přejedl chleba s máslem a poprvé v životě jsem zkusil něco uvařit. Protože jsem na podobné věci ještě extremněji levější než komunisté, rozhodl jsem se pouze pro polévku ze sáčku. Zakoupit příslušný sáček a uvést vodu do varu se mi podařilo na jedničku, podle návodu jsem vysypal sáček do polévky a předepsanou dobu míchal, těch pět minut jsem si měřil na stopkách. Nechápu proto proč se vzniklá sraženina stěží dala nazvat polévkou. Snad z ješitnosti jsem se donutil ji sníst.

Co následovalo poté bych nepřál ani nejhorším teroristům. Noc jsem probděl na toaletě, až do úplného vypumpování žaludku. Po dalších několik hodin jsem se svíjel ve stanu a prosil kamaráda, aby mě dorazil. Nakonec jsem se odhodlal k návštěvě lékaře. Doktor si mě proklepal, pokusil se vyndat můj žaludek a zeptal se zda to bolí. Z mého řevu usoudil že ano a šupem mě proto poslal do nemocnice. Hodinu na to jsem se ocitl pod kudlou. Bylo to slepé střevo a prý jen náhodou jsem neumřel.

S touto bilancí jistě chápete můj odpor k vaření. Je to zločin proti lidskosti a lidé by se za něj měli posílat na nucené práce. Nechápu proč v každé domácnosti se musí nacházet vařič. Stejně ta báječná jídla nemohou vznikat tímto odporným procesem, pravděpodobně rostou někde na stromech. A celé kulinářství je jen buržoazním spiknutím výrobců kuchařek, hrnců a sporáků. Celý život jsem se mu vyhýbal, proto ve dvaceti letech neumím uvařit ani vajíčko a mám panickou hrůzu z přípravy čehokoliv složitějšího než je rohlík s máslem (také nechápu proč je nemůžou prodávat rovnou namazané).

Dnes večer (nebo spíše ráno) jsem se vrátil hladový na kolej a s hrůzou zjistil, že lednice je prázdná. Prázdná až na sáček se svíčkovou mého spolubydlícího. Co teď? Brzy jsem vzdal možnost něco vyžebrat. Budit někoho ve tři ráno a chtít po něm kus žvance mi nedovolí svědomí, uvařit a sníst svíčkovou mi nedovolí zásady a prázdný žaludek mi nedovolí spát. Nakonec jsem šalamounsky rozhodl, sníst obsah sáčku syrový. Asi ve čtvrtině jsem to vzdal, odevzdaně napustil vodu do hrnce a podruhé v životě zapnul sporák. Teď tu sedím, píšu článek, přede mnou chladne svíčková a já přemýšlím o smrti a životě.

---