Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHrad Děsu
Autor
Notreal
včerejší zážitek mi dodal k tomuto patřičnou náladu...
Hrad děsu
Nikdo uvnitř...
Ale zněla tam ta hudba.
Bubny a bičující varhany
zněly mrtvým, bez rytmu
Klavír p r o n i k a v ě vrýval
konce mrtvé opery,
a neutichal - stále opakoval
hrobní tóny nesmrtelných
Ohromný blesk osvětlil zemi
kde duše zatracené bitvami
poslouchali tóny temnoty
Hromy duněly a déšť zkapával
po kamenných stěnách do úst řek
(Ze stromů dopadl na hrad list
černý list dávných vzpomínek
poslední z posledních
opuštěn nyní ležel, pohlcen šedí
kamene
Ten list neslyšel hudbu děsu,
nevnímal, necítil ale byl
a hnil - po tolika letech
zbaven smyslu bytí...)
Trny kolem roztrhaly motýly,
vítr odvál jejich křídla
posetá prachem
Zdeformované tváře hvězd
pozorovaly vše z dálky
a poslaly naději
ta nedorazila,
mraky pohltily všechno
a hrad rostl (svojí mocí)
hněv duchů sílil
a zlo upředlo nové nitky strasti
v blízkém lese...
Postaven z kamene, hlíny
a kostí
Stojíc u hluboké propasti
tam čeká až ho najdeme...